Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNEJKRUTĚJŠÍ MOCNOST
Autor
Liilaa
Zbloudila jsem já
do útrob mé duše.
Jsem tam, kde nevím co si počít.
Lásku si pletu s bohem,
snad se sebou samou.
Ptám se sama sebe,
proč vidím to co vidím.
Ten pocit se mi rozlévá po celém těle,
vně i uvnitř cítím plnost z toho prožitku.
Splynula jsem s okolím
a "motá se mi z toho hlava".
Umdlévám, však s plným vědomím.
Vědomí předstihlo mé očekávání.
Brouzdá si v podvědomí mého bytí.
Ne nejsem mimo,
jsem v dění nekonečna.
Prostorem si plavu,
a nehnu ani brvou.
Cítím pokračování a cítím touhu.
Brouzdám si a sleduji svůj vnitřní svět,
který je tak neočekávatelný,
který není jenom můj.
Proplouvám hlubinami,
však není čeho se zachytit.
Kličkuji a hledám v prázdnu něco.
Nevím co tam vězí a přec to hledám.
Hledám samu sebe,
však nejsem to jen já
koho tam nacházím.
Je to sám prostor a všeobklopující bytí.
Vidím paprsky a jiskry ve svých očích,
v tom nitru, které se za nimi skrývá.
Vidím vše jak spojuje se v jedno.
Tak jen sleduji a hledím a vidím
a přemýšlím proč a k čemu
mi to vlastně všechno bude.
Ve víru vědomostí se zmítá moje duše i tělo.
Prahnu po čistotě od počátku svého narození.
Vše se mi najednou vrací,
každý můj vjem ze života.
Cítím vše čím byla a je naplněna moje duše.
Zbavuji se pout a
cítím pokoru a čistotu.
Není to však tak jednoduché
jak se zdá na první pohled.
Táhně mě to do nejtmavějších hloubek,
tam kde duše se má bojí sama sebe.
Váhám nad svým prožitkem,
však nechám si ho běžet.
Nechám atˇ si se mnou zmítá,
však ovládám ho stále.
Je to prožitek rovný žádnému.
Vidím tmu své duše a snažím
se ji vyhnout.
Nevím proč, však bojovat s ní musím
a hle, to zlo co v sobě nosím, objevuji ho
a snažím se ho přemoci.
Je to NEJKRUTĚJŠÍ MOCNOST.
Je uvnitř mě a nás
a my ho musíme sami přemoci.
Jinak se nás zmocní a
budou slzy a pláč,
budě křik a běsnění
války a smrt kolem nás.
Zlo zlem se krásně živí,
krmíme ho my všichni
a ono si v nás krásně roste
a prokoření celou zemi.
Ta pak zhnije, zpuchří,
bude smrdět kouřem a
pachem zabitých našich těl.
Mé nitro pak bude úpět
a lkát nad touto ohavností.
V té hlubině duše však naleznu sebe samu
a oprávněnost své touhy.
Chci mír a lásku.
Povaho bytí Já JSEM.