Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZpověď Belialovi
27. 03. 2003
5
0
2088
Autor
Alan
Hluchý ke kráse světa
snad najít zapomění ve svistu žiletky
stojím a křičím, volám i toužím:
"Kde jste má tajemství, mé lásky, cíle?"
Šedivé dny, vy studny špatných snů
zas dýky do zad vrážíte mi
já chtěl tak poznávat, milovat, žít,
teď ideál mizí, prach prachu ...
Tisíce hodin, temnoty, světla.
Co zbylo z nich? Jen škvár.
Jsem, co jsem a není mi dáno poznat,
co jiný sbírá z prachu cest.
Ty rudé, vonící, čisté- růže.
Báseň je opět výchozí bod k rozpoutání osobní fantazie. Moc se ti to podařilo. Gratuluju.
Charlotte_468
11. 09. 2003
No tohle je moc dobrý! Přesně moje gusto smutná tvář ,zklamaná nenaplněností svých snů , ale některé sny se nemohou splnit aby se mohly splnit jiné.
Dávám typ
hmmmm. citam si to uz asi desiatykrat a rozmyslam, preco sa mi to tak velmi paci...
Mám k tomu jen jednu výhradu. Tohle neni zpověď. I s těma růžema souhlasim, vzhledem nk tomu, že pro ně mám podobnou slabost... (Zvlášť když je poblíž kříž^_^)
Má zpověď budiž tajemstvím mým a mého zpovědníka. Rose et inri- to znám. Ale kdo další je zná?
růže na klišé degradovalo už několik tisíc básníků, ale něco jsem si v básni našel, trochu jsem přemýšlel jestli je Belial protipól Krista, nebo nepovedený Kristus :(
cekanka_ucekana
27. 03. 2003
To je problém, Movsare. Já vím, ale bílým či rudým růžím nedokážu odolat. Dost mě iritují a mám je moc rád. Vzpomínky...
Alan: a jak se zpívá v té známé: "...komu vášeň v srdci hárá, tomu není pomoci..." pak je to v pořádku.