Přepadení

NOC sevřela stromy v parku do svěrací kazajky. Keře zaházela tou nejčernější temnotou a utopila den v louži inkoustové černě. Na bezhvězdném nebi se dosud neproháněly ani noční můry dosud otřesené existencí denního světla a snad jen sen na svých křídlech proletěl povětřím. Tma tiše zírá ze všech zákoutí a poslední večerní stíny se staly obětí její nenasytnosti. Přes všechen klid bylo v parku strašlivé napjaté dusno. Horký, přerývaný dech podbarvoval bušení zbláznivšího se srdečního svalu, který se pokoušel vyskočit ze své odvěké ošatky hrudních kostí a hnal v příbojových vlnách temnou krev jemným předivem žilních cest. Organismus se dostával do slepé uličky a blížil se k tomu, aby se stal strojem s vykloubenými převody. Obvyklý úkon polknutí přebytku slin se změnil v bolestivé protlačování nepatrného množství tekutiny ještě nepatrnějším otvorem sevřeného hrdla. Noční LOVEC na číhané si nervózně odkašlal. Dech se změnil v tiché sípání. Pohlédl na hodinky, ale nerozeznal ani kde končí rukáv a začíná bezbřehá tma natož dokola se bláznivě točící ručičky honící uplývající čas. Cítil nepříjemnou strnulost, ale za dobu čekání mu nohy vrostly do tmy natolik pevně, že nebyl schopen se ani jen pohnout. Noc jej pevně svírala a tichým naléhavým hlasem mu šeptala svá hrůzná tajemství. Přesýpací hodiny času se už po několikáté převrátily a ČEKÁNÍ bylo čím dál těžší. Vrývalo se pod kůži tisíci ostrými hroty a po železničním seřadišti nervových spojů pospíchalo do mozku nehlučné a tiché. V ústřední hale spojů panoval čilý provoz. Přetížené mechanismy běžných dnů vypadávaly ze zaběhlých stereotypů a záchranné čety se rozdělovaly za pochodu a vyskytovaly se i na dvou třech místech současně. Ale dokonalý stroj organismu zatím pracoval. Pracoval horečně, na hranicích možností, ale pracoval. Oči pročesávaly neprůhlednou tmu, předávaly zmatené informace do vyhodnocovacích sekcí, které jakoby dnes nahradila dezinformační služba nepřítele, a díky jim dále rostl chaos pod lebeční klenbou. Přibývalo sluchových vjemů. Noc se přitlumila na nezbytné minimum a neviditelné předměty okolí čile vysílaly své identifikační signály v marné snaze nebýt potmě samy. Odkudsi se přihnalo zašumění listí a plnou vahou svých možností udeřilo do radaru uší. Přízrak odpověděl novým hlasitým, po tisící namáhavým polknutím. Parkem prolétl zabloudivší pták. Svým nehlučným letem katapultoval rychlost srdečního běhu do nadoblačných výšin. Ledová ruka uchopila trýzněný žaludek a s vítězných pocitem katova pacholka se sevřela. Ostrá bolest vyslaná spěšným vlakem se na nejbližší křižovatce spojů dostala do dopravní zácpy. Záchranný spoj vezoucí zmatené příkazy k uklidnění a klidu do oblasti rukou narazil z boku do soupravy řítící se v protisměru od žaludečního vředu. Na stěny žaludku vystříkla temně horká krev. Přízrak zaúpěl. Noční ZVUKY polekaně utichly a stáhly se do sebe. Nečekanou mezeru okamžitě zaplnily halucinační křeče očních nervů. Tma rázem dostala tvar a formu. Rozměrově se ztratilo nekonečno a věci se staly věcmi. Blízkými, hmatatelnými a hlavně děsivými svou pouhou přítomností. Stromy natáhly své pahýly do stran jako chapadla. Vztyčené prsty větví se zabořily do černé nicoty a rozervaly ji na marné cáry. Náhle se objevivší vítr je s chutí zahnal do chumlu a jako při hře na mrkanou s nimi zakrýval keře v okolí. Z noční oblohy se utrhl mrak a zřítil se na zem. Temnota se ale nehodlala jen tak vzdát bez boje. Kaleidoskop objevujících se a znovu mizejících tvarů, podob, obrysů a stínů přiváděl informatiky na konci očních drah k šílenství. Nesoulad povelů z centra se projevil i náhlým probuzením potních žláz, které poslušny gravitace vychrlily svůj slaný náklad na cestu směrem ke středu zeměkoule. Pot se bezstarostně prodral ochrannou houštinou očních řas a narušil funkci očí. I přes trvající neprůhledno se levá ruka neomylně přiblížila do prostoru obličeje a pokusila se zachránit situaci. Přízrak si promnul oči. Tma, stále stejně černá, znovu zahalila celé okolí a vymazala ho do děsivého nic. Splašený cval srdce se začal měnit v klopýtavý klus. Plicní komůrky se roztahovaly do nekonečna svých možností a tělu se náhle nedostávalo tolik potřebného kyslíku. Čekání. Dlouhé, únavné, bolestivě napjaté. Rezonující touha nečekat se úmorně potýká se vzrušující představou SETKÁNÍ S NÍ. Sen o doteku a pohlazení, o teplu jiné kůže. Hebké a drsné zároveň. Představa bloudění po mapě dívčího těla voněla dálkou, cizokrajným kořením a parfémy, tajemnými poklady a nebezpečím. Vůně naplňující chřípí, omamná, tak opojná. Mandlová a citrónová zároveň. Hořké i sladké milování. Lákající a zrádné. Vášeň nepoznaného, ženoucí představivost pod žhavým bičem až k možnému zničujícímu poznání. Prázdné paměťové bloky se zalykaly touhou po naplnění, řadiče cvakaly v zoufalém tempu naprázdno a ochranné bariéry mezi sektory se hroutily jedna po druhé. Organismus těžce zápolil s udržením stability. Křivka tepové frekvence dávno ztratila řád a nijak nepodporovala řídicí tým. Čekání, bude-li se ještě prodlužovat, zaplavováno zcela zešílevší představivostí vylitou z břehů, se stane příčinou spuštění destrukčních prvků v ochranném režimu záchrany vlastního zdraví. Ještě chvíli a selžou propojovací systémy a většina řítících se vlaků s informacemi se zastaví. Pak se odkudsi zevnitř přiženou oddíly ochránců, převezmou velení a začnou řídit tělo po svém. Co bude pak? Kolik zbývá ještě času? Na parkové cestě se ozval zvuk. Toužebně očekávaný zvuk. Kroky. DÍVČÍ KROKY provázené klapotem podpatků na asfaltu. Tepová frekvence lovce se rázem dostala do normálu. Plíce dostatečně a důsledně zásobují tělo potřebným kyslíkem. Nervová relátka se s novým životem tiše a přesně sepnula. Obvody se propojily a tělo se bez námahy uvolnilo ze sevření tmy. Sluchové ústředí přesně vytáhlo potřebné zvukové hladiny a vše ostatní potlačilo. Tma přestala být pro oči neprůhledná a prostor dostal svou hloubku. Kroky se přiblížily na dosah očí. Dosud nehybný přízrak se pohnul. Noční lovec žen vyrazil za svou kořistí.

---