Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePutování
30. 03. 2003
2
0
1824
Autor
Lancelott
Doufám, že se tato báseň ještě časem prodlouží...
Zeleným lesem vede má cesta
Z maličké vesnice do velkého města
To, co znám, nechávám za sebou,
Co ještě neznám, stále mám před sebou
Po cestě před sebou, jenž jde do neznáma
Po té si šlapu se svýma botkama
A jak si tak kráčím, tak si tak zpívám
S hlavou svou vztyčenou do oblak se dívám
Jak oblaka plujou a slunce svítí
A vůkol je vůně z lučního kvítí
Tráva se zelená a tichounce šumí bor
Sněhové čepice shlížejí dolů z hor
Píseň svou zpívá mi potůček bublavý
A z dálky mává mi příslib dálavy
až se mi chce z toho také někam jít, ale je už tma, tak není vidět nic, co je tu napsáno...tip
Tohle mám ráda, jednoduchočký, hezký, milý, žádný depresivní myšlenky (těch už je přeci tak dost, tak proč o nich ještě skládat básne?) -> típek
Je to tak, jak říkáte...občas totiž píšu ne za sebe, ale jako by to psal někdo jiný...prostě se vžiju do nějakého charakteru a píšu za něj. A to už má svůj účel. Má to být psáno prosťáčkem, poutníkem, který jde po cestě a vymýšlí si rýmy, které ho napadají, jak si tak jde a jde...:o) Pokud ještě někde najdu tu básničku, hodím sem báseň z pohledu pološílené zlodějky šperků, kterou jsem vymyslel do svého světa komixových hrdinů.