DO LETNÍHO KINA A ZPĚT-2

Jedoucí popelnice na kolečkách z kopce mířila přímo na telefonní budku. Jako první se vzpamatoval Patrik a rozeběhl se za ní, přičemž křikl na ostatní: „Pomozte mi ji zastavit!“

 Za okamžik čtveřice postav běžela v těsném závěsu za rozjetou popelnici a ač natahovali ruce co nejvíce, zachytit se jim popelnici nepodařilo. Muž stojící v telefonní budce vytřeštil oči a ve zlomku vteřiny z ní vyskočil. Pak popelnice narazila. V budce se z rozkývaného sluchátka ozýval čísi hlas, jehož majitel nevěděl, co se stalo.

„Co tady blbnete!?“ rozkřikl se muž na všechny.

„Promiňte, to nebyl úmysl. Ta popelnice se rozjela skoro sama,“ ozval se Lukáš.

„Sama se určitě nerozjela!“

„Myslím pane, že vás někdo volá,“ řekl David, který stál u otevřených dveří.

„Ježišmarjá . Utíkaj mi jednotky!“ vyhrkl ze sebe muž a vběhl hned zpět do budky. Po odtažení popelnice od budky se čtveřice rychle vytratila směrem k mostu přes řeku.

„Ty už nikam nelez a o nic se neopírej,“ řekl David  Patrikovi.

„No, Patrik má v plánu vlízt do kina bez placení,“ ozval se Lukáš.

„A proč ne. To není špatnej nápad. Určitě kde kdo tam leze bez placení,“ mínil Petr.

„No, výborně. Nebudu zdaleka sám,“ zkonstatoval Patrik.

„Aby zase nebyla nějaká ostuda,“ řekl Lukáš.

  Když čtveřice došla na začátek mostu, spatřila, jak po jednom ze dvou širokých oblouků leze po čtyřech nějaký mladík, který se o chvíli později na oblouku se vztyčil a skoro celý jej ve stoje přešel.

„Ten má ale odvahu,“ mínil Petr.

„To nic není. Před tejdnem tu nějakej frajer jeden oblouk přejel na motorce,“ řekl Patrik.

„A ty jsi to viděl?“ zeptal se David.

„Ne, ale slyšel jsem o tom.“

„Ty taky všemu věříš.“

„Říkal mi to Bohouš, co tady bydlí.“

„A ten to zase slyšel od někoho, že?“

„Ne,  byl u toho. Tedy ne úplně.“

„Hm. Byl a nebyl. Viděl a neviděl,“ zkonstatoval Lukáš.

  Za pár minut došli před letní kino,  u kterého stála dlouhá fronta lidí a také kolem pomalu projížděla kolona aut.

„To bude narváno. To by se nám taky mohlo stát, že nebudou volná místa. A to je o důvod víc přelízt plot,“ řekl Patrik.

„Jo. Jdeme na to?“ zeptal se jej Petr.

„Jasně. Přidáte se?“

Lukáš i David jen zakroutili hlavami. A tak Patrik a Petr sešli ze silnice a zmizeli ve vysoké trávě nedaleko plotu, který ohraničoval prostranství kina. Za několik minut došli k několika stromům, které se nacházely těsně u plotu. Z různých stran se vynořovali další zájemci o vniknutí přes plot. A brzo jeden za druhým začali přelézat plot.

  Když se Lukáš s Davidem  dostali ve frontě na řadu,  neuniklo jim, že na prostranství před plátnem je nějaký velký pohyb lidí.

„Hele,  je tam nějaký mumraj. Něco se děje,“ mínil David.

„Černí šerifové asi kápli na ty, co přelejzaj plot.“

Netrvalo to dlouho a spatřili Petra a Patrika. Oni je taky uviděli a hned se k nim rozeběhli. Okamžitě jim bylo jasné, že je nějaký malér.

„Kluci, zaplaťte za nás. My vám pak dáme prachy!“ volal Patrik, kterému byli v patách  dva muži v uniformách.

„Ještě dva lístky,“ řekl pohotově paní pokladní Lukáš.

„Už jsme to za ně zaplatili. Tady mají lístky. Nezlobte se na ně,“ oslovil černé šerify David.

„Příště je vyhodíme!“ řekl jeden z nich.

„Díky. To máte u nás,“ soukal ze sebe Petr.

„To zase byl blbej nápad, co?  Kupte něco k pití a k zakousnutí,“ vyhrkl na ně Lukáš.

Zanedlouho se setmělo a začalo promítání.

                                                       KONEC DRUHÉ ČÁSTI