Au roi! ("šach")

   Vždyť víš, už jsem ti to říkala: “Láska je pro kytaristy, katolíky a šachový maniaky!” – obyčejní lidé nevědí co slovo “Láska” znamená. Kolik ti je let, Vincente?

Třináct paní profesorko, ale už brzy mi bude čtrnáct.

Aha, a jak dlouho už hraješ šachy?

To ani sám přesně nevím, už když jsem byl malý, tak jsem je hrál, jenom jsem nevěděl, že se to jmenuje šachy. Jenom jsem hrál, hrál a nakonec jsem vyhrál, a pak znova, zas a už pořád. V mé kategorii mě nikdo nedokázal porazit!

Dobře, ale kolik je to teda let? Pět? Sedm?

Řekl bych spíš 8!

Hraješ od pěti let?

Skoro od šesti? Nezapomínejte že už mi za týden bude čtrnáct!

Ach tak, promiň! Proč si nikdy nechceš zahrát se mnou?

Nevím, nechte mě chvilku přemýšlet? Možná mám strach?

Strach? Ne, to není o strachu!

Tak že by respekt?

Ale, jdi s respektem někam! Tak mi to pověz!

Dobře, řeknu Vám to, ale je to na Vaše vlastní riziko.

Ven s tím!

Já Vás miluju!

Ale! Opravdu? Jak si na to přišel?

Musím na Vás pořád myslet – když Vás dlouho nevidím, stávám se šíleným. Není se mnou k vydržení. Zeptejte se mých rodičů, oni Vám to potvrdí!

To nebude třeba. Si ještě hodně mladý, není to láska!

Je to lás …!

… je to pouze okouzlení. Je to stejné jako s hádankou. Je krásná, dráždivá, chtěná – ale jen do chvíle než zjistíš její tajemství. Jakmile poznáš odpověď, letí přímo do stanice Zapomění! Stejné to bude se mnou.

Nebude! Ne, a ne a ne! Já Vás miluju!

Fajn, nebudu ti to vyvracet! Ale pořád si mi neodpověděl na otázku, proč si se mnou nechceš zahrát! Přece to, že mě miluješ neznamená, že si nemůžeme zahrát šachy. Tak kde je ten problém, co?

Já … , nerad bych Vás porazil?

Co-že?

Pak už byste mě nechtěla učit, kdybych Vás porazil, byla byste naštvaná, přestala byste mě doučovat, já bych Vás nevídal a pak bych … zcela určitě umřel steskem! Nechci Vás ztratit, proto s Vámi nebudu hrát!

Hm, to je docela dobrý důvod, ale … vážně si myslíš, že by si mě porazil?

Můžu na rovinu?

Jasně!

Pak si teda myslím, že bych Vás zcela určitě … porazil. A jestli se neurazíte, tak si taky myslím, že bych Vás porazil celkem devětkrát z deseti partií!

Vau, tak teď si mě teda dostal. Nemyslíš si náhodou, že si trošinku, úplně malilinkato nafoukaný. Víš, co vůbec mluvíš?

Já věděl, že se budete zlobit, proto jsem o tom nechtěl vůbec mluvit. A teď toho lituju. Promiňte mi to prosím, paní profesorko!

Ale já se přece nezlobím, jen říkám, že … nejsi tak dobrý! Nemůžeš být, je ti třináct a …

Skoro čtrnáct!

Ale pořád ještě třináct a … a … lžeš!

To ne, Vám bych nikdy nelhal!

Tak jak si můžeš být tak jistý, že by to bylo zrovna devět z deseti, hm?

Viděl jsem Vás na mistrovství Světa, byla jste dobrá, studoval jsem Vaší hru, vím o Vás všechno. Přesně odhadnu, jak bude vypadat Váš další tah! Hrajete dobře, ale naivně. Proto jste ve finále prohrála, ona to viděla a porazila Vás. Já to viděl taky, taky bych Vás porazil.

Aha, ale proč si mi tedy daroval jednu vyhranou partii z deseti?

Právě protože Vás miluju, a nemohl bych Vám dát kanára! Nula na Vašem kontě by nezničila jenom Vás, ale zcela určitě i mě, protože bych se musel trápit, že se trápíte Vy!

Takže by si mě nechal jednou vyhrát?

Ano, ale neudělal bych to okatě! Jste dobrá, snažil bych se to udělat tak, aby Vás výhra těšila.

To je od tebe milé! Opravdu milé, ale … hodně troufalé!

Omlouvám se, já nechtěl …

Neomlouvej se pořád! Proč by ses mi omlouval! Je dobré, že si věříš, možná by sis neměl důvěřovat tolik, ale, no a co, je to na tobě.

Nebudete se mnou teď chtít hrát, že ne?

Po pravdě ne! A víš proč?

To nevím.

Mám strach, mám strach, že by se mohlo vyplnit všechno co si tady dnes řekl – a to je šílená představa. Dnes večer budu hodně přemýšlet, možná i zítra, pozítří a další roky. Netušila jsem, že někdo ví, proč jsem prohrála poslední tři mistrovství ve finále, ale ty jsi na to zřejmě přišel. Možná to byla náhoda, možná ne. Možná si génius, kdo ví. Já to každopádně zjišťovat nehodlám, je mi to fuk. Taky tě mám ráda, možná že víc než-li ty mě. A proto ti taky něco řeknu. Před rokem jsem si do své třidy vybrala z žáčků právě tebe, ale nikdy předtím jsem tě neviděla hrát. Šla jsem na jistotu. Před čtrnácti lety jsem se vyspala s tvým tátou, byla to známost na jednu noc, nic vážného z toho být nemělo! Ale otěhotněla jsem! Byla jsem mladá, hloupá a zbrklá. Bylo mi sedmnáct a dítě jsem nechtěla, tvůj otec ano. Dohodli jsme se, že dítě porodím a předám ho jemu. Tvůj otec byl tehdy ženatý, ale jeho manželka nemohla mít vlastní děti. Narodil si se ty a oni tě adoptovali. Poprvé jsem tě viděla až před rokem, znala jsem jenom tvoje jméno. Když jsem tě zpatřila, pochopila jsem, jakou chybu jsem udělala, když jsem se tě vzdala. Nikdy jsem ti to nechtěla říct, až dnes. Řekl si, že mě miluješ, a já ti tedy říkám taky tě miluju. Možná né tak, jak by sis ještě včera přál, ale miluju tě jako matka svého syna! Svého jediného … SYNA!

Paní profesorko, udělalo se mi nějak špatně, já … myslím, myslím, že budu … zvracet.

Ano, pojď odvedu tě na záchod je na konci chodby! Možná jsem ti to neměla říkat, ale …

Rychle, rychle už to jde ven.

Když jsem večer dorazila domů, otevřela jsem láhev červeného Chardonney, ročník 81! Sedla jsem si pohodlně na gauč, sundala jsem si lodičky a nohy jsem si natáhla na křeslo.

Tak prý devět z deseti! Dost velká drzost. Ten malej parchant si myslí, jak je chytrej, mazanej a prohnanej! Ale bude to mít těžký – teď vedu jedna nula, už si nemůže dovolit klopýtnout. Zbývajících devět bodů je na něm. Kdyby byl jen o něco chytřejší, muselo by mu dojít, že nejsem jeho matka. Přece nevypadám tak staře no né. V době kdy se narodil, mi bylo … kolik mi vlastně bylo. Aha dvanáct! No ode dneška jsem hodně mladá matka. Tak na zdraví, milý synku, hezky se vyspi!