Má zem

Něco s mých vojenských let. Fuj....

Má zem (1993)

Mám rád Tvé oči, jsou tak plaché.
Čisté, jak dva kamínky vltavínů,
leštěné v křišťálu všech horských vod.
Sám pozor dám, vždýť nástrahy jsou všelijaké.
A pod světlem je plno stínů,
stačí jen křivě našlápnout.

Točíš se nad Prahou, jak lístky jabloní.
Směješ se shůry a lidé hledí do azuru.
A pak si zazpíváš nesena Vltavou
- Horymír na koni ve Vyšehradské tůni se ocitl
v pověstech u Jiráskova stolu.

Jsi mlhou Šumavy i křemík čirých skel.
Krůpěje slz jsou letní bouřky v Krkonoších.
Vážné mám obavy má věčná madmazel,
že zpyšníš trochu až vyjdou ti zkoušky
-vždyť vše ti sluší!

Orlici na prsou nosíváš nad Moravou.
A zpíváš o víně. Řasy barvíš uhlím ze severu.
Svést tě však nemohu, dlaní svou bolavou.
Když stojím na rýně v pyžamě nočním
- a ke hvězdám se deru.

Procitám z rána v erárním stejnokroji.
A ty si pleteš náhrdelník z drátů.
Jako by nic se nedělo?
Pak mi tvé slzy při snídani chleba solí.
V mrtvé krajině střelnice Daskabátu
-hrát si s mým kvérem se ti zachtělo.

---