Ať pro mrtvé se koná bál

Taková..no Villonská:-)))

Cože? Mě snad šálí sluch-láska, že je hřích?
Kdo ta slova vám nakukal?
Šílený vzduchem můj nese se smích,
Že nejsem šílený-to bych vám lhal.
Vždyť já před láskou tolikrát stál,
Že nelze říci, že jsem zdravý,
Já nebyl nikdy ten pravý,
Ač tolikrát jsem miloval.
A vítr fouká něžný hravý,
Ať pro mrtvé se koná bál.

Vidíte? Na hlavu mi již padá sníh,
A i přesto jsem u toho hrobu stál,
Jen s ní o chvíli déle byl bych,
A její tělo v zemi svým dechem hřál.
Ano, to já ji miloval,
Ano to já byl ten pravý,
A tak jak velí dobré mravy,
Já čestnou stráž nad hrobem milé stál,
A vítr fouká něžný hravý,
Ať pro mrtvé se koná bál.

Já též bych mohl vypít líh,
A slepcem byl bych se stal.
Však stále můj šílený smích
By vám v uších hrál.
A kdo z vás by o to stál?
Ať zůstane raděj dravý,
Jen chlapče klidně zůstaň tady,
A poslouchej vítr co na flétnu hrál.
A vítr fouká něžný hravý,
Ať pro mrtvé se koná bál.

Tak zachovám já dobré mravy,
Natáhnu se do té trávy,
Vedle hrobu a utáhnu si šál,
A vítr fouká něžný hravý,
Ať pro mrtvé se koná bál.

---