Vzhledem k rozsahu to docela jde. Akorát to mohlo být napsano poutavěji, s větší dynamikou. Tou dynamikou myslím to, že by ty tři části měly - očekávání, prožitek, procitnutí - mohly být něčím odlišeny - výrazovými prostředky, tempem apod. tak, aby se čtenář lépe mohl vcítit.
Ale koukám, že je to dost stará záležitost - proč to je v tom výběru?
Je to věc pocitů, prostě tam ty "záškobrty" nepotřebuji, abych si to užil/prožil. Ani v poslední větě ne.
Je to věc pocitů, prostě tam ty "záškobrty" nepotřebuji, abych si to užil/prožil. Ani v poslední větě ne.
Toho podivného večera jsem měl obzvláštní chuť [
lépe: obzvlášť velkou chuť] na vášnivou postelovou scénu, jak ji uměla [
zahrát?] jen ona. Seděl jsem ve svém křesle zžírán [
sžírán, jako sežrat (původně. sežírán)] tou obzvláštní chutí [
podruhé chuť, lépe: touhou] a nemohl se ubránit utkvělé myšlence, že dnes nedorazí.
Byla středa.
Při své minulé zdařilé návštěvě tajemně naznačila, že ta příští bude nadmíru lechtivá. Jenže již se mi [
mi (zbytečné slovo)] mnohokrát stalo, že nedorazila. Ve středu totiž mívá ještě [
ještě (zbytečné slovo)] jiné povinnosti.
Pečlivě jsem promýšlel, jak ji nejdříve něžně polaskám chodidlo, potom přesunu svou [
svou (zbytečné slovo)] pozornost k její velmi [
velmi (zbytečné slovo)] citlivé podkolenní jamce a postupně se dostanu [
propracuji?] až k lemu její kratičké noční košilky.
Nejasně jsem zaslechl chrastění [
charstí suché listí, klíče cinkají, možná i zvoní, když na ten zvuk někdo dlouho čeká] klíčů v zámku a mé vzrušení začalo bouřlivě vzrůstat [
narůstat?]. Položil jsem ruce na opěradla svého [
svého (zbytečné slovo)] křesla a s napětím očekával ten [
lépe: vytoužený] okamžik, kdy [
když] vejde.
Pár tichých krůčků a dveře mého pokoje se zlehka otevřely. Stála tam jen ve své kratičké noční košilce.
Usmála se na mě, přešla k posteli a lehkým kývnutím mi naznačila [
lépe: lehce pokývla?], abych šel k ní.
Nejdříve jsem jí něžně polaskal chodidlo, potom jsem přesunul svou [
jako předtím] pozornost k její velmi [
tady už mi "velmi" nevadí, je to stupňování v opakování - zvyšuje napětí] citlivé podkolenní jamce a postupně se dostal až k lemu její kratičké noční košilky.
Byl to podivný večer. Vášnivá postelová scéna, jak ji uměla [
jako předtím] jen ona, sice ukojila mou obzvláštní chuť, ale stále jsem nemohl přijít na to, čím mi ten podivný večer připadal podivný [
lépe: divný. Nebo, když už chceš těžit ze zvukomalby opakování slova slova, tak: čím byl ten podivný večer podivný].
Až jsem na to přišel.
Byl to ten [
ten (zbytečné slovo)] večer, kdy jsem jen [
jen (zbytečné slovo)] seděl ve svém křesle a kdy jsem si jen [
jen (zbytečné slovo)] nechal zdát sny, které se nikdy nesplní.
Vždyť ve středu přeci [
přeci (zbytečné slovo), když tak "přece"] mívá ještě [
ještě (zbytečné slovo)] jiné povinnosti.
*****
Poznámky:
1.
Zbytečně často přidáváš do textu "záškobrty", přívlastky nebo zájmena, které nejenže tam nemusí být, ale dokonce kazí rytmus a spád. Nejvíce je to cítit v pointě. V textu jsem je označil jako zbytečná slova.
2.
Tyto férie s opakovaným motivem mám moc rád. Ta tvá má navíc hezkou, jemnou pointu, o kterou "rychločtenáři" zpravidla přijdou. Dobře jim tak!
Tahle férie (pěké slůvko) byla napsaná kvůli těm malým záškobrtům, přívlastkům a zájmenům. Hlavně kvůli slovíčku jen, další se přidaly. Vidíš, já to vidím jako gró celého textu, tebe ruší.
Třeba poslední věta by mi ve verzi "Ve středu mívá jiné povinnosti" přišla naprosto chladná a absolutně nevystihující podstatu dílka. Nu, každému co jeho jest, nicméně opět vřelý dík.
líbí :-)*****
Helga byl moc zajímavej film, viděla jsem ho, když mi bylo 13 :-)))
Ech? Co já s o svém jméně ještě dozvím? :)
Jo, to byl slavnej film, nikdy jsi o něm neslyšela? Bylo to o početí a o těhotenství a o porodu a byl nepřístupnej :-) chodili na to hlavně chlapi :-)))
Asi jsem na to moc usoplenec. Vždyť já na nepřístupný můžu teprve rok! :) A bůh ví, jak je tohle starý...
z nějakejch šedesátejch let :-)
jemne erotické a pritom cudné...páči sa mi to*
Bystřiku, díky. (můžu Tě tak nazvat?)
Líbí se mi,žes neuvedla barvu košilky, celý to vůbec dádá prostor fantazii.I když je tam dost přídavnejch jmen, jenže jsou takový...sladký, řekla bych. A líbí se mi představa, že ten chlap si uvědomil, že o něco přichází. Některejm by to neuškodilo.
Výborný. Jasně, že to nikdy nebude tak, jako ve snu. V reálu je holka vždycky horší než ve snu. Ale zase ho třeba zase něčím překvapí. Ty vysněný holky umí všechno, co si vzpomeneme, ve všem nám vyhoví. Jen překvapit nás nedokážou.
:o))) Ale tu noční košilku jsem viděl úplně zřetelně a nebylo to špatné!
s_b a Pišta: Nic jsem do toho nezakódovala. Skoro nic. Jen se prostě zamyslete nad slovem JEN. Kvůli němu to vzniklo. Potřebujete třeba vědět, že ta žena byla tlustá? Nepotřebujete. A to jsem to psala s představou tlusté ženy...
StvN: "čtenář ví jen to"? "čtenář ví to"? - už víš, o co mi šlo?
TOM a Cornel: Jsem ráda, že vám to přišlo takové... lechtivé.
Naopak, ten závěr je skvělý, ta poslední věta sedí "jak prdel na míse". :o)
Corona finit opus nebo jak se to říká. :o)
*, jasně.
poutave...:-)) musi se to cist az dokonce...**
StvN:Vole-jofka.
Něco víc?
s_b:Pointa je v tom, že jen snil ve svém křesle. Ale to z toho poznat je dost zřetelně, ne?
Jináč dík.
No, Helgo, čte se to výtečně, to ano, ale souhlasím s beauty, ta pointa..... s_b měla zřejmě na mysli, že KDO je ta ona neznámá a JAKÉ vlastně to má povinnosti, a JESTLI jindy než ve středu chodí....... Je tam mnoho naznačeno a málo dořečeno, a člověk se nemůže zbavit dojmu, že mu holt něco z pointy uniklo....
Pointa je výborná. Nechci moc chválit, ale tohle je dle mýho gusta. Čtenář ví jen to, co je skutečně důležité.
Vžil jsem se do celé scény úplně bez problému a teď mi koukej poradit, co s tím mám dělat (to asi nerozchodím)...pěkně děkuju. :-)
Je to vážně pěkné. Pointa je naprosto zřetelná.
tip
Písmák