Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZhrzená
Autor
Perchta
- Už mi zase voláš? Spali sme spolu jednou a je to 19 roků.
- A Zuzana ti netelefonuje?
- Zuzana mi telefonovala naposledy, je to půl roku. Píšeme si, píšu jí, když mám čas a neotravuje mě.
- Já tě otravuju?
- Jo, řek sem Pepíkovi, že si nepřeju, abys mi volala.
- Pepíkovi?
- Jo, je to tvůj nadřízenej. Nejsme kámoši, podrazila jsi Zuzanu, vzala sis její pracovnu.
- Musela sem.
- Nemusela.
- Jo, a už mi, prosim tě, nevolej. Nikdy. Ani až si vezmu Zuzanu.
- Ty si vezmeš Zuzanu? Vždyť je vdaná.
- Vezmu si ji, jo.
- A jak to uděláš?
- Nic ti do toho není.
- Nechápu to.
- Co na tom nechápeš. Prostě si nepřeju, abys mi volala.
- Že chceš zrovna Zuzanu.
- Do toho ti nic není. (To je ale idiotka, myslí si Max.) Neslyšela jsi takový slovo „láska“. Eště sem to nedělal z lásky. Mám prachy a teď sou všechny pro Zuzanu. Téměř ste mě vykastrovali.
- Kdo?
- Ženský. Ale teď budu mít Zuzanu a s ní si to všechno vynahradím.
- To tě lituju. A smím přijít na svatbu?
- Nesmíš. Stejně se asi budem brát ve Francii.