POŽÁR

Obloha byla azurově modrá a slunce nemilosrdně pálilo. Krajinou však vál zesilující vítr, který trochu sluneční žár zmírňoval.

 Po cestě jel červený hasičský jeep, který za sebou zvedal oblaka prachu. Dva muži v něm konali pravidelnou protipožární hlídku v lesním porostu.

„Vypadá to, že začal vát vítr z hor,“ řekl John Wejtasa sedící za volantem.

„Široko daleko žádný hory nejsou,“ zkonstatoval Jack Evanson.

„To se jen tak říká.“

 Po několika minutách uviděli na kraji lesa zaparkované auto. John jeepa zpomalil.

„Ty tu asi nebudou na houbách, co,“ řekl poté a zastavil. Pátravě se zadívali oba do lesa,  za kterým se nacházelo volné prostranství s výhledem na široké okolí.

„Tak si na ně posvítíme,“ rozhodl Jack a oba si to namířili lesním porostem k vyhlídce, na které se nalézala dvojice mladíků a dívek, kteří seděli u provizorního ohniště.

„Přejeme dobrý den. Nechceme rušit vaše milenecké rozjímání, ale ten táborák fofrem uhaste. Jste v chráněné oblasti a takhle u lesa rozdělat oheň je nebezpečné. Stačí pár jisker a bude požár!“ oslovil je John.

„A můžete být rádi, že nevyfasujete pokutu!“ dodal jeho kolega.

Čtveřice hned oheň uhasila a kvapně nasedla do auta, načež na cestě za nimi zbyl jen oblak zvířeného prachu.

„Jdu pro lopaty. Prostě to místo, co láká kdekoho rozdělat oheň,  zaházíme hlínou,“ mínil Jack a tak také učinili.

  Uběhla půl hodina. Jeli po cestě, která se blížili k silnici, která vedla mnohem výše mezi skalisky.

„Ten vítr začíná dout čím dál víc. Možná přižene nějakej déšť. Už tu hezky dlouho nezapršelo,“ řekl John.

„Jo všechno je tady tak suchý, že se práší od země, když na ní plivneš.“

„To bychom mohli soutěžit v tom, komu se více po plivnutí zapráší.“

„Ty máš ale blbý nápady…,“ zkonstatoval Jack, přičemž postřehl, jak se náhle na okraji silnice nad nimi objevila rozjetá cisterna. Ta vzápětí prorazila svodidla.

 „Podívej se nahoru!“ stačil vykřiknout. John překvapením vytřeštil oči a prudce sešlápl pedál od brzd a strhl jeepa do strany. Mezitím se cisterna řítila se stráně dolů. Oba přes zvířený prach, který se zvedl při smyku jeepa viděli, jak padající cisterna narazila bokem do jedné skály pod silnicí, jakoby se odrazila a s velkou ránou dopadla mezi stromy vedle cesty.

„K zemi!“ zařval John a oba ve vteřině vyskočili, načež se přitiskli do trávy vedla cesty vyšlehl oheň. Lesní porost vzplál jasným plamenem a oba na to vleže užasle hleděli.

 „Volej centrálu!“ vyhrkl John a vytáhl ze zadní části jeepa dva hasící přístroje. Pak se s nimi rozeběhl k divoce šlehajícím plamenům. Byl to zoufalý pokus o hašení. Několik stromů bylo již zcela v plamenech a oheň začal zachvacovat další lesní porost.

„Je to špatný. Pro silnej vítr sem nemůže přiletět letadlo ani vrtulník. Snad sem přijedou dřív, než se to rozšíří!“ sdělil mu po chvíli Jack.

„Ten vítr to začíná rozfoukávat. To je to nejhorší,  co se teď mohlo stát!“ křičel od ohně John a zahodil druhý vyprázdněný hasící přístroj. Silně vanoucí vítr popoháněl plameny a hořící kusy létající vzduchem začaly zažehávat oheň všude v okolí.

  Vzali do rukou poslední dva hasící přístroje a společným úsilím začali hasit několik keřů u cesty,  na něž přeskočily plameny. Tři se podařilo uhasit, ale okolní porost začal být zachvacován dalšími plameny.

„Zatracenej vítr. To je snad zákon schválnosti!“  řekl John a pohlédl na  hořící porost po obou stranách cesty.

„Sedej! Musíme pryč!“ zvolal Jack.

Jeep se rychle rozjel po cestě a všude za ním spalovaly nenasytné plameny veškerý porost a dým začal zahalovat vše kolem.

                                               KONEC PRVNÍ ČÁSTI