Cesta aneb náboženstvím k osvícení

dyť sem řikal,že osmiletý gymplačky bejvaj pěkně zhovadilý :)

Mercenary: jistě, přednášel utopii...

Ten Frank Herbert je krasne naivni :-)

Dítě, které odmítne jít v otcových šlépějích, to je symbol jedinečné schopnosti člověka. "Nemusím být tím, čím byl můj otec. Nemusím uposlechnout pravidel svého otce ani věřit ve všechno, v co věřil on. Moje lidská síla spočívá v tom, že si mohu sám vybrat v co nevěřit, nebo čím být a čím nebýt." >>Frank Herbert Otec ani duch svatý mi nebudou bohem...proč by totiž měli? Na počátku všech náboženství nebyla ušlechtilá myšlenka, ale slabost...

dtto Adams, hlavně mi prosím neposílejte avíza :))) Sem si to v hlavě srovnal už dávno a je mi jedno jestli pro někoho dobře nebo špatně a nepotřebuju se zúčastňovat hádek o ho... kde jeden druhýho neposlouchá :)))

Já jsem stoprocentní pohanka, takže maximalně vyznávám Matičku Zemi, nic víc ale také nic méně. Nechlubím se tím, jen pokud by to někoho zajímalo. Ale asi ne, že jo. To je vlastně jedno. Každý má přece právo věřit v co sám chce a co mu pomáhá nejlépe přežít to jeho současné lidské bytí.

ty aby ses k tlachání nepřipojil, co?

Jsem dnes někde zahlídla pěknou věc a tak ji sem přenesu: člověk coby organismus nebo stvoření nebo objekt, který si doposud jediný a sám široko daleko - jak se zdá - uvědomil, co je zhruba smrt a že existuje smrt, hledal, jak ji vysvětlit. Vysvětlil si ji věrami. Je to zvláštní, viďte? Vás věřící musí jímat hluboký soucit nad námi ateisty. Nás jímá, věřte, smutek nad Vaším pojetím lidské cesty. Je to zvláštní - protože by to skoro bylo jedno a bylo by to jen poutavé a poučné, kdyby se ve jménu víry nezabíjelo stejně tolikrát a stejně často, jako ve jménu hmotných statků. Dříve tak, dnes onak, stejně kdo ví, kdy se to vyrovná a která smrt byla v čím jménu, v čím jmění. ... No, na to nemám, nebudu rozebírat... Na jednu věc se Vás, věřících bytostí, optám: když potkáte člověka, který se Vám na všechny Vaše argumenty a návrhy a myšlenky, zhusta dobré, tváří jak... no prostě jak knedlík a zjevně jej nijak neoslovujete, co si říkáte, když jej opouštíte? Já že jsem takhle sem tam hleděla za zanícenými věřícími. Ať v tu či onu víru. A napadaly mne děsné ptákoviny, které mne v tu chvíli zajímaly nejvíc. :-) Dokonce tak děsný, že je sem ze zdvořilosti ani nepíšu...

Teprve teď začínám číst debatu samu. Mno - to víte hodně málo o dětech rodičů nehodných, přátelé. Znám nemálo zavrženíhodných rodičů - kdo poslední je zavrhuje, jsou jejich děti. Je mi líto. Ale to je jiná hodně parketa.

Grip:moudrost utkvěla v tvých slovech.

Vira je berlicka pro slabe. Prave proto me casto mrzi, ze mi jaksi neni dana :-(

Zajímám se o buddhismus již 7 let a čím více se do toho ponořuji tím více docházím k závěru, že tady nejde ani tak o víru, jako o to si uvědomit pravé reálie vesmíru. To jest, že je vše nestálé, ale existuje continuita tvořivé energie. (Takže se vlastně dostáváme k fyzice. To mě teďka napadlo, že je to vlastně pravda :)))

Grip v tom máš pravdu, ale myslím si, že každý z nás dojde k nějakému cíli, jen to cílem třeba nenazve... jak se můžeš na své "cestě životem" ztratit? to asi úplně nejde... zoo já bych si život a pak zvláště smrt vysvětlila jednoduše - tak jako všude v přírodě se fauna a flóra zrodí, žije a umírá, tak úplně stejně je to i s člověkem... to, že věříš v "něco víc", je trochu o něčem jiném... buď chceš věřit anebo si jen tak pluješ světem bez možnosti se upřít k něčemu "vyššímu", což tě svým způsobem nějak poznamená... jinak co se týče zavrženíhodných rodičů, tak bych to nazvala z pohledu jejich dětí asi takhle - naděje umírá poslední a kdyby to tak nebylo, byl by svět hrozně fádní... a to, že něčemu věříš, tak tam ta naděje platí o to víc... a ty názory tam výše - měli jsme na mysli něco jiného - mluvili jsme o tom, že děti si najdou svůj ideál či vzor jinde, než u svých rodičů, kteří se chovají nečestně, ošklivě ke svým potomkům apod. Mercenary víra nemusí být nutně berlička pro slabé... navíc člověk ve svém "já" není až tak slabý, jak si někdy připadá - naopak... Kocour tak by se to dalo vyložit taky... nikdy se dva lidé neshodnou na tom samém... a co se týče otázky náboženství a víry, tak to dvojnásob :-))

Teďka mám zrovna u postele Keruacovo "Maloměsto Velkoměsto", a docela u toho občas i pláču...:-) Náboženství, je bylo a bude, (bohužel,dík) najdeš se ztratíš se, zabijou, vykoupí se, jak kdo, jak kde...Nenaděláš nic a rohlíky to taky nezlevní řekl dědek a vodplivl si. Hlavně ne Satanisty, Komunisty, Marylina Mansona a Paula McCartneyho(zástupce nemrtvých- v Čechách k nim patří Karel Gott, Helena Vondráčková...)

Nechápu, proč se stále snažíme vysvětlovat smrt. Buddhisti říkají, že je to životní skutečnost, na kterou se je třeba připravit a já souhlasím. To, co je po smrti je věc druhá. Podle mně každý v něco věří(tím nemyslím nadpřirozeno, ale že podle něčeho žije), čili je i věřící. Takže žádnýmu,,knedlíku,,nic nevnucuju. To on si musí všechno najít sám. Já bych ho mohl maximálně vést a poukazovat na to důležité, aby procházel rychleji. Já sám mám svou vlastní víru a čas od času se u některého z náboženství inspiruji. clovrdka zcela to určitě nejde. Člověk není schopen dokonalosti(snad jen, že je dokonale nedokonalý). Avšak neberme to jen jako nevýhodu. Alespoň má každý šanci se znovu najít, i když je až po krk ve sr..... . Všechna náboženství jsou stejná, jen se každé dívá z jiného úhlu. Cíl mají společný. Jenom lidi náboženstvím vlepují své masky a schovávají se za nimi. Možná proto je u nás tolik ateistů. Nemůže za to náboženství, ale člověk, který ho využívá. A proto hleďme objektivně a rozlišujme pravdu, lež a iluze, které nám brání vidět právou skutečnost. Všichni lidé jsou ve své podstatě dobří a krásní. Jen je to někdy těžké najít pod tím vším nánosem bahna, které je obklopuje.

2Grip: náboženská potřeba (iracionálna) nám byla dána stejně jako potřeba jíst nebo milovat... není důležitá... důležité je právě to, čím ji naplníš, jak takovou (sílu) zužitkuješ... smrt se snažíme vysvětlit, protože nedokážeme přijmout myšlenku svého zániku... asi proto, že rozum vypuštěný z řetězů se pokouší pohltit něco, co nedokáže pojmout.... a žádné náboženství není stejné... to prostě nejde... všechno v náboženství je důležité a pokud řekneš, že je to "věc úhlu pohledu", tak vlastně celou tu tradici naprosto schodíš... Ale souhlasím s tím, že náboženství nikdy nesmí sloužit k ospravedlnění mých činů , k těm má sloužit pouze můj čistý úmysl 2ALL:hrozně se mi líbí, jak jste všichni tolerantní, je vám úplně jedno, jakého je kdo vyznání... chtěl bych to vidět ve skutečnosti... JRR: zcela se s tebou ztotožňuji v definici, co znamená být správným křesťanem... já jím bohužel/dík (nehodící se škrtni) nejsem

---

Já osobně náboženství považuju za velice odlišné a krásné rituály, texty a tradice, které velice hluboce patří do kultury, a to neoddiskutovatelně... Na většinu z nich se můžu jenom dívat, protože je rozhodně nemohu nijak soudit. Pokud se tyhle věci naplní pravou vírou, vznikne určitý systém hodnot a etických zásad, a ty by v ideálním případě vést k naplněnému, spokojenému a plodnému životu. Ale jak napsal můj oblíbenec Sartre (Teichmane, to je ten citát, co jsem o něm nedávno psal) "...máme jen pomíjivé duše a snažíme se je naplnit radostí, ale daří se nám to jen kalnými a stejně pomíjivými radostmi..." A náboženství není nic jiného, než taková... radost... třeba i veliká, ale ve své podstatě stejná. Ať už víra v Boha nebo ateismus...:-) R*

Radost: nejspíš jsme si nerozumněli(mou chybou). Myslím tím, že mají stejný prvopočátek. Všechny náb. vznikly ze stejného impulsu. Zkrátka na začátku náb.byla vznešená myšlenka. Poté se samozřejmě už vyvíjely odlišně, dle okolí. Sdílím s Radostí stejnou radost a slibuji, že se pokusým být tolerantní i ve skutečnosti, i když to bude těžší vzhledem k tomu, že žijem v sansáře. Ještě bych si dovolil doporučit jednu knihu od Sogjala Rinpočheo a to Tibetská kniha o životě a smrti

hlavně mi neposílejte aviza.-))

Jsou to zajímavé otázky a tak se tedy pokusím něco k tomu napsat. Myslím, že v první řadě by bylo dobré si ujasnit, že náboženství a církev jsou dvě rozdílné věci, ač si to mnozí neuvědomují a hlavně lidé nevěřící je velmi často zaměňují. Jsem věřící a našel jsem svou cestu, i když se nehlásím k žádné církvi ani náboženské společnosti, takže další myšlenky budou z mého osobního pohledu. Jsem přesvědčen o tom, že všechna hlavní náboženství mají společné kořeny. To, co z nich v průběhu mnoha let následně vzniklo, je dílo lidí, které s původním učením nemá již mnoho společného. Tak například jen na základě bible je dnes na Zemi asi 3 500 různých církví a společností a každá tvrdí, že ona má Pravdu. Stejně tak na základě koránu jsou dvě hlavní náboženské skupiny, které se vzájemně potírají. A tak by se dalo pokračovat dále. Je pravda, že buddhismus je hodně benevolentní, ovšem je zde otázka zda-li je to původní učení Buddhovo. Zda jeho „přikázání“ nebyla prostě jen vypuštěna. Osobně si myslím, že ano (podotýkám ovšem, že současný buddhismus moc neznám). Takže abych to shrnul – dnešní náboženství jsou rozdílná jen v důsledku úprav, které provedli lidé, když na základě čistých učení vznikaly církve. No a co se týče desatera. Docela by mne zajímalo - kdyby se třeba pěti lidem dal za úkol rozbor každého přikázání – jak by je vysvětlili. Tvrdím, že by se to velmi lišilo, i kdyby to byli křesťané. A tak je otázkou, zda-li i ti, kteří se snaží podle desatera žít, vůbec chápou jeho obsah. Tak třeba 4. přikázání – údajně zní „Cti otce svého a matku svou“ To mi připadá velice divné, protože jak by mohlo dítě ctít například otce alkoholika či matku, která třeba krade? Dle mého toto přikázání zní – „Cti otce a matku“, nebo-li - cti otcovství a mateřství. Takže nemluví k dětem, ale v první řadě k rodičům – aby byli vzorem pro své děti. Pak si zaslouží, aby je tyto děti ctili. A tak dále… A náboženství obecně? Myslím si, že je potřeba, aby člověk hledal odpovědi na nejdůležitější otázky lidského bytí – Kdo jsem? Odkud přicházím? Kam putuji? Jaký je smysl života, pokud nějaký je? …. Pokud se člověk spokojí s tím, že nad tím mávne rukou, nebo přijme slepě cizí názor aniž by ho zkoumal, tak pak nemůže shazovat odpovědnost na někoho jiného. Samozřejmě tyto odpovědi může hledat buď v rámci nějaké filozofie či náboženské věrouky, ale musí je hledat. Bez hledání k němu odpověď nepřijde. Tak to by myslím stačilo.

Náboženství obecně je lidský fenomén, patří k člověku už od počátku, vždycky lidé věřili v něco, co je přesahuje. Náboženství obecně je prostě "danost", svým způsobem každý věří v "něco", co si nedovede rozumově vysvětlit, co ho přesahuje, v tzv. "náhodu" třeba .... to je náboženství obecně. Jednotlivá náboženství se od sebe liší hlavně historickým a geografickým vývojem, ritem, u křesťanských náboženství je to pak počet svátostí a způsob jejich vysluhování, bohoslužebná praxe, slavení svátků,.... atd., katolíci například věří v neomylnost papeže a v neposkvrněné početí panny Marie, evangelíci a husité ne, obecně si myslím, že se křesťanství od např.buddhismu zase tolik neliší, mají stejnou podstatu (myslím to prvotní - ježíšovské křesťanství, kdy Ježíš hlásal hlavně lásku, než se toho chopila institucionalizovaná církev, pak se lišit začalo).... křesť.: Ježíš x budd.: Buddha, v obou nábož.systémech je hlavní "snahou" (snaha je sám život, ne lpění na snaze) člověka "život věčný", tedy návrat k podstatě, ze které jsme vzešli, tedy k b(B)ohu. Věřící jsem, ale nejsem pokřtěná, ani členkou žádné církve. Svojí cestu hledám a myslím, že ji budu hledat po všechny své životy a že ji najdu až tehdy, když spočinu "doma" u Boha, tedy až očistím svou karmu a splním svoje "poslání". Tímhle směrem jsem se vydala prostě proto, že mi život bez víry připadal moc plochý, bezrozměrný, nevěřím tomu, že existuje jen to, na co si můžu sáhnout a co můžu racionálně vysvětlit, věřím tomu, že Život (všeobecně) má nějaký smysl, že se nic neděje náhodně jen tak. Dává mi to hodně, Desatero chápu jako určité doporučení, jak si co nejmíň komplikovat život, ale striktně ho nedodržuju, bylo by to fanatický. Heleď, a pokud se někdo ptá, jestli buddhista může jezdit na černo, nebo jíst maso, nebo já nevím co, tak je to spíš odrazem toho, že o buddhismu a víře buď přemýšlí obecně a nerozlišuje jednotlivé lidské individuality nebo o tom nechce přemýšlet. Myslím, že nejlepší je jít v klidu svou cestou, nespoléhat na "zázračné osvícení v meditačních kurzech", prostě otevřít srdce a naslouchat mu, ono ti řekne :o) Každý máme na zemi svou cestu a svůj úkol a je to jen na nás, jak se ho zhostíme :)

jo, a jinak souhlasím se Schwalbem, co napsal :)))))

Za boha jménem Já: Náboženství je k smíchu!!! Stejně tak jako to, co je prezentuje - církev. Jediné co uznám jest víra. V cokoli, v co jedinec věří. Jsem sám sobě bohem a jsem za to rád. Sám jsem schopen rozlišit, co je dobro, co zlo, co rozlišit nedokážu a sám si rozhodnu, jaký budu. Při slovních spojeních typu "bůh učinil" a podobně se mi chce zvracet. Já jsem učinil, ne bůh! Házet své myšlenky a činy na kohokoli jiného než na sebe sama je rouhačství (-8 have a nice heLl

clovrdka - souhlasím. S těmi sektami je to ovšem potíž a raději se tomuto slovu vyhýbám. Protože, dle mého sekta - to znamená odnož, odštěpená část z něčeho. Takže jak poznat nebo určit, co je sekta a co není? Podle počtu členů? Nebo je sekta vše, co vzniklo odtržením od již jsoucího náboženství?Tak by někdo mohl tvrdit, že evangelíci jsou sekta, protože se odtrhli od katolíků atd. Nebo je znakem sekty to, že má jednoho vůdce, který je uctíván, členové jsou manipulování atd? Tyto znaky bychom mohli najít i v oficiálních náboženstvích, ale i mimo ně například ve firmách, politických stranách ...Není to jednoduché. Tím se nechci zastávat Svědků Jehovových a s tím odmítáním transfuze nesouhlasím. Na druhou stranu si myslím, že ani takové dítě není v této rodině náhodou. To je ovšem na delší rozpravu. A s těmi rodiči - taky věřím tomu, že děti si najdou své vzory jinde, pokud na to nestačí rodiče. Spíš jsem měl na mysli děti, které jsou konfrontovány se svým cítěním a tím, co je jim vtloukáno do hlavy v církvi. houba - taky moc pěkně napsáno. A k tomu desateru. Já ho nechápu jako zákazy a příkazy, ale jako dobrotivé rady, jak se vyhnout navazování karmické zátěže. Docela by mne zajímalo - které přikázání - pokud je dodržováno striktně, je fanatické? :o)

Já nevím, jak charakterizovat sektu... Spíš bych řekla, že jako hlavní "znak" by se dal uvést fanatismus dovedený do absolutna. Ve srovnání s křesťanstvím, islámem, buddhismem či hinduismem je to o manipulování lidmi nejužším vedením, kteří sledují svůj vlastní cíl. Co je dětem vtloukáno církví... Vždycky člověk (nejenom děti) bude konfrontován svým cítěním a tím, co je "vtloukáno" a nemusí to být nutně církví. A co se týče dodržování desatera - myslím, že záleží vždycky do jaké míry se člověk přikázáním řídí a jak moc tím chce ovlivnit další.

clovrdka: ...ovlivňování dalších...zase pěknej humus - to jak křesťani chtěli mermoMOCÍ ovlivnit pokud možno celý svět, všechny neznabohy...to zažily dějiny...díky bohu (8 s tím dali pokoj...

Teichman To si nemyslím... Pravdou je, že Bůh je stvořitel, Buddha ne, ale podstata křesťanství a buddhismu je podobná (abych nemusela užít diskutabilního slovíčka stejná). Obě dvě náboženství mají stejný princip - najít sebe sama, vydat se po nějaké cestě, kde nalezneš uspokojení... Dle mého... redscorpion Je to můj názor, tak neříkej, že je to humus. Jde o to neodsuzovat to, čemu nevěříš nebo nemáš důvěru.

Tímto odpovídám i houbě na diskusi pod jedním dílkem, na kterou jsem zapomněl (součástí je i omluva:-) ): Jsem věřící, křesťan... Proč... Já to tak trichu zdědil, nicméně jsem se v tom i našel. Mym cílem není cesta za osvícením, i když ve smyslu, v jakém ho podává Anthony de Melo, by bylo fajn doplňkem. Každopádně mám pocit, že o tom křesťanství neni. Plno lidí říká, že "v něco věří". To ale podle mě není pravá cesta, protože... křesťanství ve své podstatě je zúženo na lásku k lidem& přijetí smrti Ježíše jako oběti za moje hřichy. A pokud lidi věřej, že nad sebou Boha maj, pak tohle by asi mělo následovat. Víra pro mě znamená... Smysl života& jakousi kotvu... Jak by jen to slovo bylo... "Anchor", jinak mi nenapadá. A taky postoj k životu a životní postoj. K Teichmanovu...Nesouhlasim, že buddhismus klade na etiku větší důraz, ale je to o tom, že buddhismus, hinduismus, vpodstatě i odnože židovství jako kabala& mnoho dalších náboženství funguje na principu obchodu. V tom je obrovskej rozdíl. V křesťanství to, za čim jdeš, dostaneš, jenom tak. Je to sice jakejsi závazek do budoucna, ale... Ne tak silnej, jako když si člověk musí osvícení, nirvanu či cokoliv podobného zasloužit. Ale svym způsobem je tohle mnohem težčejší příjmout. A tak, pokud mi něco napadne, dopíšu:-D

houba - Ach tak, to samozřejmě ano. Třeba takové nezabiješ, že? Pokud bych to hnal do krajnosti, tak bych nemohl zabít ani komára. :o) Proto si myslím, že lepší překlad je - Nebudeš vraždit. Což je jasné. clovrdka - ano, fanatismus je špatný. Ale ten není jen v tzv. sektách. Měl jsem možnost mluvit s mladými lidmi z Polska a ti mi sdělili, čeho jsou schopni mladí katolíci proti "odpadlíkům" - od mlácení až po ničení majetku ... Vždy je to o lidech. Když se ušlechtilé myšlenky chytí vypočítaví lidé s vlastními záměry, tak z toho je vždy něco nezdravého.

Schwalbe : přesně tak :o)

Jo, ještě k těm přikázáním... Jde o nalezení rovnováhy mezi zákonictvím a jakousi naprostou svobodou. Myslim, že Bůh (bud mluvit na rovině, že existuje) vyžaduje i po lidech něco. Dejme tomu, že chce, aby lidi pro něj něco obětovali. A popravdě, většinou to je tak, že jde hlavně o překročení sebe sama, ne nějakejch společenskejch povinností. Vypadá před lidma líp, když něco, ale lidi mě budou brát, i když to něco dělat nebudu.

clovrdka: nechtěl jsem označit humusem tvůj názor, že žít podle nějakých přikázání je špatné, ať už si je vymyslel kdo chtěl. Je to tvoje věc a nikoho jiného. Humusem jsem myslet to, že pro křesťany bylo typické vnucovat svou víru okolí. A to zůstává i mimo náboženství. Každý by měl mít právo si ZVOLIT.

Jen do toho!!!

Schwalbe to je fakt :-)) ale asi taky hodně záleží na prostředí

redscorpion doře, beru... ano, právo volby by mělo platit úplně všude Narvah vážně? a že se nezapojíš?

A klejt, klejt by nám taky zakázali a to bych asi umřel na vnitřní přetlak.

jen vás jdu pozdravit.-)

Nemám potřebu.

Podle mně není důležité, jakou víru máte, ale jestli v to věříte a že jste k té či oné víře došli vlastní cestou bez jakéhokoliv nátlaku. Myslím, že každé víře(jsou však i výjimky) jde hlavně o nalezení sebe sama, od čehož se odvíjí ostatní jakožto soucit, čestnost, nesobeckost, rozlišení důležitých věcí od malicherností, dobra a zla, apod. Každý má svou vlastní víru. Někdo ji má společnou s mnoha lidmi a někdo je na ní sám, což je asi složitější. Je však smutné, když někdo k cíli nedojde a ztratí se. Z toho jediného mám strach.