Otisk

Světlo pouličních lamp

kreslí do vlhké dlažby stín bytosti.

Sněhová pírka Ti tají na čenichu

                                      v lese doznívá šustění křídel.

Tma se snesla na město.

Okna zavřená na petlici

nevidí nic.

Sněhová pírka rudnou v kalužích krve.

                             Tělo chladne

                             a pírka už netají na šupinách

Kde byla dříve svěží zeleň,

vynořují se studené dlažební kostky.

Prastarý les otisknunutý do chaosu města

        mlčky přihlíží na smrtelné tělo.

Kde byl život,

zůstal jen chabý otisk smrti.

Zářivý  stín tvora ztácí se v lese

                                                  v paměti věčných stromů.

Ráno, až okna prohlédnou

zbydou jen krůpějky krve

     na pradávném místě zločinu..