Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVečerní...
07. 04. 2003
11
0
2243
Autor
Quinn
Světlo z očí
pan(enk)y mého mládí
přes rozptylku háže mi na zeď
stín-
- mé ruky...
A já představuji si,
že je to dlaň tvá
a najednou...
...ach...
zašimrá mě v slabinách.
Dotknout by se chtěly
mršky neposedné
( Tomu dala,
tomu dala
a na toho už nezbylo
-myška dávajka)
malíček
ukazováček
palec
-radši jen dva, nebo tři?
( Lásko,
půjčíš mi prstík?
Osladím si jím ranní kávu. )
Už už cítím teplo
z té tvé kouzelné dlaně
s výrůstky...
...mhouřím oči,
předu...
-očekávajíc-
Co vlastně, sakra???
" Ale no tak,
holka bláznivá,
proč tu tý mojí bábě
bulíš do duchen?
Že je ta zeď studená? "
on to vlastne neni myšmaš...je to podle me ucelena myslenka...ale ono to je jedno :o)
dik :o)
Celkem působivé.. Ale souhlasim s tím, že je to mYš (tomu dala, tomu dala..) maš:)
...velmi zaujímavé a hlavně osobní...tak raději nebudu komentovat a budu se jen kochat:)
malej_blazen
21. 04. 2003
takovej my(i)š-maš.
Konec je dobrej, to ju, Hele, moje babička mě taky dycky utne, když mám svoje deprese. Chodim jak tělo do duše, pášu tklivé básně, hledím z okna. Vtom přichází na scénu babička a říká: "To je z toho, že hovno děláš."
A má pravdu :)