jak obyčejné

Na počátku byl malíř,

jenž denně sedával

na posprejovaný pilíř,

který snad tisíckrát maloval.

A tak jednou , když

 byl téměř bez naděje,

když chudobě byl zas blíž,

 když jen tak na konci

neděle

už balil své obrazy

a štětce, jenž zůstaly

ošoupány pouze nárazy,

jak v malířově tašce

se motaly!

V oné neděli přistoupila

k malířovi žena,

svou starou vrásčitou

ruku na lopatku položila.

Pousmála se a s prosbou

o portrét začala

malířovi líčit svůj život,

jenž byl tragikomickou hrou.

Malíř pak počal tahem

onu nepěknou ženu kreslit.

Sedíc na tom starém

patníku poslouchal.

Potom pomalu začal měnit

každou vrásku na obraze

v umělecké dílo,

protože už tolik let sedával

v dešti, ve větru, v mlze

na patníku a kreslíval

ty lidské tváře,jejich úsměvy

slzy,pihy a vlasy

-jak obyčejné!!!

A s touto ženou kreslil

i její osud, její nesváry a úspěchy.

A pak z obrazu , na který tvořil

stařenu plnou vrásek

 a pokleslých koutků,

vzešel obraz ,jenž zaplňuje

žena plna moudra,

zkušeností

a rad...

...

... po mnoho let malíř

ještě sedával

 na posprejovaný pilíř,

jenž snad tisíckrát maloval...