Kain a Bůh

Promiňte mi ty hajzly na konci,ale nic jinýho mi tam nesedělo tak pěkně...(jestli máte nějaký lepší návrh...?)

Beze středu vesmíru,

bez lásky a bázně,

bez šatů šitých na míru,

přežívám jen tak tak.

 

Sebezapření na každém kroku stíny,

sebezapření jako podíl viny,

nepříjemná minulost a budouctnost jen vzkvétá,

nevrací se přítomnost jak po minulá léta.

Bez porozumění a bez přístřeší,

znovu,znovu člověk hřeší,

nad zobrazenou pravdou.

To přece není důkaz mě a mého bytí,

to není láska a podprůměrné žití,

ani nic podobného přítomným vášním,

o kterých nevím nic,

ani pocitem,tím zvláštním,

co nedává mi víc.

Stíny to nejsou,

ani těm nepatří právo.

Neposuzuj lidi tak,

jak není zdrávo.

(pravil Bůh?)

Co ten ale mohl vědět,

a co vím zase Já,

na sebe hledět

mohl celé hodiny,

bez přestání,

když pozoroval počínání,

první lidské rodiny.

Ábel,co skončil s nožem mezi žebry,

a Kain,jak na břehu Hebry,

by pozoroval hlavu Orfeovu,

tak viděl Hospodin vraždu,

poprvé, a tisíckrát znovu.

 

Noe,chytrák,podřídil se Bohu,

a tak postavil si archu,

pro prvního patriarchu,

stal se vzorem,

jak pak by ne,

kdo by také nechtěl býti Noem?

Tak nedal šanci,

Bůh,mě,ani sobě,

a proč taky,

člověk přece ocitne se v hrobě,

za několik málo let,

tak proč by z vraha,bratrovraha,

měl být jednou kmet?

 

Otázka na věky,

pro hloubavé duše,

proč hodným jen,

a poctivým,

mají patřit veškerá ta práva

a proč jenom svoboda,

není hajzlům zdráva...

---