Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seI smrt může být iluzí!
10. 04. 2003
9
0
2324
Autor
smuteční_růže
Už nikdy víc pro tebe
Na bílých písčinách hnije mrtvý pes.
To jsi ty, tvá vina!
Jsi stejná jako vždy a dnes -
bílé oči, černá za nehty špína.
Na bílém táborském nebi bílý vřed
- toť slunce, které hřeje tvá víčka.
Umrzli ptáci, dřív než hned
a jejich pírka leští tvá líčka,
tvé líce otrávené parfémy.
Díky ti, díky, za bílé dny,
díky ti, díky. Za fámy,
za dlouhé noci, černé sny!
mongolský_vlk
04. 07. 2006člověk_který_není
01. 07. 2006Nicollette
06. 09. 2003smuteční_růže
23. 04. 2003
Nedala sis záležet, růže. A jak vidím 'očka' či 'totě' nebo 'líce' - tím víc sám sebe podepisuji.
Ale nápad byl dobrý, název také. Prostě to překopej. Hm?
ShadowDancer
11. 04. 2003
To je napsáno v čiré nenávisti. Odi et amo, milovat a nenávidět, jedno střídá druhé. Tvé dílo má kouzelný subjektivní náboj, opravdu ji nenávidíš. Otázkou je, zda za týden nebudeš mluvit jinak. Psycholog by řekl- láska je chorobná fantazie, ve které si idealizujeme osobu, ke které nás vážou city. Já tvrdím, že i nenávist je cit, pořád ponouká člověka k tomu, aby pochyboval. Až Ti zmizí z hlavy a budeš k ní zcela lhostejný, pak ji odvrhneš ze své mysli úplně- pak ji nebudeš ani nenávidět, ani milovat. Zmizí jako plivanec v toku mohutné řeky. Pokus se o to. Oč je to těžší, o to je to osvobozující. Zatím užívej svou bolest a tvoř v ní! Salve in eterniam, Alan