Jak pomoci přírodě

“Naše Matka Země nám říká, abychom se k ní chovali lépe.“ Všude kolem nás se množí známky toho, že příroda má své meze. Kromě toho krize životního prostředí, která je stále na postupu, zahrnuje všechno lidstvo a hranice mezi státy ztrácejí význam. Důležité je, abychom odpustili pustošení v minulosti a pochopili, že bylo způsobeno nevědomostí. Zároveň bychom měli z etického hlediska prozkoumat, jaký jsme zdědili svět, zač jsme odpovědní a co zanecháme příštím generacím. Máme odpovědnost i schopnost chránit životní prostředí Země – její zvířata, rostliny, hmyz, dokonce i mikroorganizmy. Jestliže je mají znát příští generace tak, jako je známe my, musíme jednat teď.

Podobnými slovy by se dal charakterizovat program většiny ekologických hnutí, jež byl v průběhu let vytvářen po celém světe. Pokud se kohokoliv zeptáte, proč byla hnutí zakládána, dostanete jednoduchou odpověď: „Aby pomohla naší Zemi.“ Činy ekologických organizací nám ovšem tak jednoznačnou odpověď nedávají. Naopak. Mnohdy je člověk konáním různých ekologických aktivistů, jež se zarputile snaží chránit naši přírodu, přímo zděšen. Člověk nedokáže objektivně hodnotit ekologická hnutí, pokud však zůstaneme             u subjektivního pohledu, zjistíme, že je u někoho pozitivní, u jiného negativní. Nechme tedy každému jeho názor na to, zda ochranáři opravdu pomáhají naší přírodě.

Greenpeace, zelený mír, jedna z nejrozšířenějších a také nejstarších ekologických skupin, je nechvalně proslavena svým přílišným radikalismem. Každý občan si jistě vybaví záběry jejich členů na komínech spaloven či odvážlivců připoutaných k nebezpečným transportům. Greenpeace se stali důvěrně známým symbolem ekologického aktivismu. Představy o totálním Armageddonu vyděsily nemalou část obyvatelstva různých postižených lokalit natolik, že se nechali vyburcovat k nelogickému jednání a skandování naučených hesel, jež občas neměla ani svá opodstatnění. Nevědomost těchto občanů je někdy velmi děsivá. Rozumně uvažující člověk si zaklepe na čelo, pokud někdo z aktivistů prohlásí, že nepotřebuje elektrickou energii, protože mu doma stačí zapnout vypínač.

Nelze ovšem tvrdit, že Greenpeace nebojují za užitečnou věc. Bezpochyby se o problémy přírody velmi zajímají a snaží se ji ochránit. Bez podstatných informací a znalostí však nemůžeme určité věci ihned odsoudit, jak to dělají právě mnozí členové spolku Greenpeace. Každý problém má mnoho rozličných stránek, z nichž každá stojí za úvahu. Aktivisté ovšem často vidí jen jednu z nich.

Lepší vzory pro ochranu přírody bychom našli v minulosti. Nemusíme pro ně chodit nijak daleko. Hnutí Brontosaurus v České Republice se proslavilo svou činností už v sedmdesátých letech. S nápadem založit toto hnutí přišla mládež z Ústavu krajinné ekologie Československé akademie věd – lidé znalí oboru. Jejich činnost byla koncipována na úplně jiném programu než u Greenpeace. Tehdy na počátku jejich existence vyrazili mladí lidé        do ulic, do přírody, do lesů a pomáhali holýma rukama napravovat přírodu. Jejich jednání bylo smysluplné. I my bychom se měli chovat jako oni. Pokud si ve své vlastní mysli vypěstujeme smysl pro dobro a ohleduplnost, naše činnost přirozeným způsobem přestane ohrožovat život na Zemi. Ochranou životního prostředí a zastavením úpadku naší planety dáme také najevo úctu k lidskému potomstvu Země, k přírodním zákonům, k přirozenému právu všech bytostí na život.

Hluboce doufám, že převážná část nově vytvářených organizací se nad tímto problémem zamyslí. Je nutné přestat stavět do konfliktu zázraky techniky a nezničenou přírodu. I když se běh dějin někdy změní v důsledku činů několika velikánů, častěji ho utváří mnoho skutků “malých“ lidí. Tímto způsobem se snaží pomáhat i další ekologická hnutí, jež zahrnují desítky a stovky občanů různého společenského postavení. Věří, že čím více obyčejných lidí se začne o přírodu a její problémy zajímat, tím lépe ji ochrání. V České republice se člověk může nechat inspirovat různými odnožemi mezinárodních i národních hnutí, jako jsou v České republice Hnutí Duha, organizace Tereza, Veronika, nadace Sluníčko, Děti Země a mnohé jiné.

První krok je velmi důležitý. Člověk, který chce nějak pomoci, musí začít u sebe. Ihned vykonat velké skutky není možné. Každý občan musí vyrůst a dozrát. Stejně jako se sportovec nemůže stát ihned mistrem světa bez jakéhokoliv tréninku, nemůže ani “ochránce začátečník“ chránit přírodu. Nejprve se musí naučit rozlišovat skutečnosti, vyhledávat podstatu problému a správná řešení. Lidé potřebují světlejší budoucnost, a proto je nutné naučit se být optimistou a přes všechny nesnáze věřit, že jestliže nyní je zle, nebude tomu tak navždy. Zkusme se sami naučit respektovat přírodu.

Všechna hnutí mají jednu část společnou – dobrou myšlenku. Pokaždé, když se na obrazovkách televizí objeví zprávy o ekologických aktivistech, jež bojují za správnou věc, zůstaňme chladní a obezřetní. Člověk už dnes bohužel nesmí věřit všemu, co je mu sdělováno. Pokusme se tedy ve všem najít ono podstatné jádro, onu část myšlenky, jež jediná stojí za pozornost. Pokud přemůžeme lidskou neznalost, chamtivost, arogantnost i bezohlednost jak k přírodě, tak k člověku samému, pak nebudou ekologická hnutí snažící se chránit přírodu vůbec potřebná. Pracujme tedy všichni spolu, abychom uchránili a uchovali náš svět.