Bez názvu

Když tvé srdce těká v prostoru
bloudí tmou
a oslepené vchází do světla
myslí si že se zamilovalo
do oslnivé záře
a pak se zhasne
a ono zklamáno třese se zimou
Když tvé srdce pluje ulicemi
a skrz oči se rozhlíží kolem sebe
oči by hltaly
ale srdce tiše zvrací
z nedostatku citu a přebytku chtíče
Když tvé srdce naráží do stěn
a do všeho co jej obklopuje
a nemá kde by se usadilo
udělalo si pohodlí
a rozvalilo se do bezuzdného milování
Když se tvé srdce  potácí po obloze
a potká poraněný měsíc
aby si s ním poklábosilo
o trápení a bolehlavu
nakonec se rozhodne
pro volný pád kamsi
a řítí se dolů
brzděno vzduchem
který mu šeptá
„Nevzdávej to a nadechni se!“
Když ještě  před dopadnutím
ty ho zachytíš
stojíš s ním v náručí
a přemýšlíš
máš-li ho zahodit hned nebo až později
„Co s takovým krámem?!“
v tu chvíli zbystři
a poslouchej
za tebou stojím já
mé dříve těkající srdce
je ted´pevně připoutáno
k hrudníku
neprotestuje
spojilo se se mnou
abychom mohli
společně vyslovit větu
kterou k tobě donese letní vítr
„Dej mi své srdce.“