Donna

Ve stylu Ramiána...

Donna

 

Prolétl smavý vítr borovými lesy

S veselým pískotem si s větvičkami hrál

Vylétl nad moře, zakroužil nad útesy

Kde krásné dívce plavé vlasy rozčechral

 

Vylétla vlašťovka, přešťastný ptáček malý

Na svůj let poslední podél vysokých stěn

Radostně vítaly jí její rodné skály

A v hloubce pod ní příboj kreslil vodu z pěn

 

Vítr se rozesmál a objal plavou pannu

Listí se rozlétlo podzimem do všech stran

Ta stála nehnutě, hleděla k oceánu

Očima hlubšíma, než byl sám oceán

 

A Slunce zapadá, svou sukní rudá víla

Přikryla oblohu, nahlédla do skrýše

Kde malá vlašťovka se kdysi narodila

O odkud poprvé k ní vzlétla do výše

 

A plavá dívka teď jen tiše zavře oči

Ukryje slzu, co už nikdy neskane

Opilý vítr v mocném poryvu se stočí

Na skály vrhne drobné tělo bezbranné

 

V hladině červánky se se sykotem smáčí

Než z břehu ozvaly se k nim zděšené hlasy

Vypilo moře trochu čerstvé krve ptačí

Pod vodou zaleskly se zlatem plavé vlasy

---