Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vrať se mi

13. 04. 2003
1
0
616
Autor
Vrien

Vzpomínám, jak bývali jsme šťastný pár

a jak nám život připadal jak ráj.

Chodili jsme ruku v ruce s objetím

a každý nad naším štěstím uronil slzy dojetím.

Co víc si vlastně můžeš od života ještě přát,

když tě má druhý opravdu a upřímně rád.

Tak jako andělé letí z nebes a vítr ve vlasech je hladí, tak velkou láskou tě miluji, tak moc mi život bez tebe vadí.

Omlouvám se za všechny své hříchy, za bolest a trápení,

proč jsme museli ale býti tak krutě lásky zbaveni?

Držím tě pevně v dlani a modlím se za duši tvou,

nemohu uvěřit, že ztrácím tě, že přicházím o lásku svou.

Mé slzy, které po tváři se valí, se mění v hořký chlad.

Tvůj hlas se chveje a ty vyslovujeě "mám tě rád".

Ruka ztratila cit, srdce neslyší,

tvůj dech se zastavil a smrt bolest utiší.


Richiee
09. 09. 2005
Dát tip
Koket: Ty musíš být spolužačka...

Fil
06. 06. 2003
Dát tip
Smutné a hezké, ale to každý vidí...

Astalavista
13. 04. 2003
Dát tip
Aleale, jaká smrt, to je blbost....

Koketka
13. 04. 2003
Dát tip
Procítěně napsáno. Prožívám něco podobného. Tip

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru