Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK modle
Autor
Čumák
Smutek se zarývá hloub
do duše nabodává hrany
pak do děr sypeš sůl
pár slovy
a nemusíš se ani kát
nemám dar všechno říkat přímo
a bruslit umíš
utéct beze lhaní
Asi bezbolestná hlava
moc tě netrápí, když raníš
a já jsem voda, beru kaly
jenom tak probublávám, hladím hrany
nemám proud
znám jen vstřebávat a stát
nechám si podtít nohy
jsem zvyklý dlouze umírat
Nechci se bát
mám příliš slabé blány
na srdci, a na očích popel
rány
umím přijímat a neumím žít bez nich
vždyť to neznám -
neutíkat, nemít, nebýt poražený
Chtěl bych být jako ty
ovládat bolest bez pocitu viny
stát pořád mezi vzorci anděla
a modly
chtěl bych se schoulit, když jsem poraněný
ale jak voda může měnit tvary
cítím se beznadějně rozprostřený
na všechny bodající strany