Ráj

Das Wenige, was du tun kannst, ist viel.

Na brány nebes se ozve zaklepání. Sv. Petr otvírá a spatří dvě dušičky, kterak žadoní o vstup. "A to by se vám líbilo, havěti, tady nemá přístup každý. Hezky postupně. Kdopak jsi ty?" ptá se první dušičky.
"Já jsem Petr."
"Krásné jméno ti dala tvoje maminka, je vidět, že to byla pravá křesťanka." Sv. Petr se rozplývá a táže se dál: "Nu, ale to není jen tak. Sem do nebe mají přístup jen dobré duše. Ty špatné jdou šupem do pekla. Copak jsi hezkého udělal pro lidi??"
"Stovky z nich jsem učinil šťastnými a pomohl jim v těžkých chvílích odpoutat se od pozemských starostí!"
"Stovky říkáš," prohrábne si sv. Petr svůj vous,"no, to je velice záslužné. Uvidíme, jestli tu máš nějaká rekomanda. A kdopak byli ti lidé?"
"Všechny možné sorty, muži i ženy, pobožní i pohané. Dokonce jsem obštastnil i několik nevěst Kristových a jednoho biskupa."
"Tak tak, i náš Pán sedával stejně s celníky jako s lidmi ctnostnými," pochvaluje si sv.Petr.
"Já s nimi i lehával, svatý pane."
"Možná máš nějaké vroubky, ale to ti můžeme odpustit. Jsi dobrý člověk, těšíš se skvělé pověsti. V nejhorším ti dáme podmíněně očistec. Zatím pojď dál a vychutnávej blízkost Boha." Sv.Petr otevírá bránu a vpouští dušičku dovnitř.
"No a teď k tobě," obrátí se svatý Petr k druhé dušičce,"Kdo jsi?"
"Já jsem Albert."
"Albert, Albert, to je zvláštní jméno. Ani latinské, ani hebrejské. Pročpak tě rodiče nepokřtili po nějakém svatém?" mračí se sv. Petr.
"Ale sv. Albert přeci byl. Albertus Magnus...."
"Ä, ten šoumen. No není divu, že mu nemůžu přijít na jméno. Nebýt Tomáše, tak naše církev ten rozpor víry a rozumu nerozchodila. Pěkné kvítko."
"To si trochu pletete..."
"No dovol? Kdo jsi, že se chceš přít se mnou? Víš, že mě ukřižovali??" durdí se sv. Petr a koulí očima.
"Promiňte, já jen chtěl.."
"Dost už. Copak jsi udělal dobrého pro lidi?" ptá se sv.Petr přísně a naklání se k dušičce.
"Já pomáhal. Duchovní útěchu jim dopřál. O zdraví jsem se jim staral."
"Ty jsi doktor?" diví se sv.Petr.
"Taky, já založil a vydržoval nemocnici."
"No jo peníze, peníze, vy si myslíte, že si za ně můžete koupit ráj. A čímpak jsi byl tedy ještě, bloude?" oboří se sv.Petr
"Já byl teolog, protestantský, a skladatel. Taky jsem něco napsal.."
"Jistě, chtěls být kněz a ještě si užívat, takové tu máme nejraději. A místo, aby ses věnoval svým ovečkám, někde jsi šumařil." Sv. Petr si nervózně pohrával s berlou.
"Já chtěl jen ukázat lidem krásu hudby. Taky ta nemocnice něco stála.."
"Krásu hudby? Co na ní bylo tak krásného. Jakto, že tě tu nikdo jako skladatele nezná?" diví se sv. Petr.
"Já jsem se hlavně věnoval té nemocnici v Africe."
"V Africe povídáš? Hodně pohanů jsi tam na pravou víru obrátil? Šířil jsi slávu našeho Boha mezi bezvěrci? To by bylo velké plus!" usmívá se sv.Petr spokojeně.
"Pokřtívali jiní, já hlavně léčil. Vlastně ani nevím, kolik z nich bylo pohanů..."
"A to si mně troufáš říct tady, u brány nebes!? Nemáš kouska studu si sem stoupnout?" hřímá sv.Petr.
"Ale já v životě vůbec nezhřešil.."
"Tomu říkáš zásluha?? Ty si myslíš, že já jsem se nikdy neocitl na zcestí? A vidíš! kam jsem to dotáhnul." vypíná sv.Petr svou hruď.
"Já už opravdu nerozumím..."
"Měli tě lidé proto za tvého života rádi?" zkouší vposled sv.Petr.
"Snad."
"Snad?"
"No, dostal jsem Nobelovu cenu..."
"A proč to neřekneš hned, ty kluku ušatá!" rozzáří se sv.Petr. "Nobel je fajny chlap, toho má každý v nebi rád. Zrovna před chvílí jsem ho potkal, bavili se s Fritzem Haberů."
"Já nevěděl, že by to mohlo být tak důležité..."
"I ty podšívko! No pojď, pojď chutě dovnitř," otevírá mu bránu. Jen co ji zavře, zhluboka si oddechne: "Mám já to ale s těmi intelektuály kříž. Za to by mě pomalu mohli podruhé kanonizovat."

---