NA STŘEŠE -2

Jindra hleděl zoufale na prsty, kterými se křečovitě držel za okraj jedné střešní tašky. Cítil, jak mu tuhnou a chvějí se zároveň. Po několika vteřinách se pokusil pomalu tělem se přitáhnout více na střechu. To se mu podařilo, ale přitom se náhle taška pohnula. Vytřeštil oči. Taška se dala do pohybu. Ve stejný okamžik i on sjížděl po střeše dolů. Tělem přepadl přes okap, kterého se vzápětí zachytil.

  Střešní taška také přepadla přes okraj střechy. Sledoval, jak padá přímo na jeho hlavu. Hlavou uhnul do strany. Taška zasáhla jeho levé rameno a sklouzla po těle dolu. O chvíli později se roztříštila vedle popelnic. Nikdo na blízku nešel a tak ani její dopad nebyl spatřen.

  Zhluboka oddychoval. Přes natažené ruce pohlédl na okap, který se pomalu pod jeho vahou ohýbal. Věděl, že se může už za chvíli s ním utrhnout. Rozhodl se rychle se přitáhnout. Napnul všechny své síly. Při přitahování vyšvihl pravou nohu na okraj střechy. Okap zavrzal. Polovinou těla se dostal přes okraj střechy. Pak se soukavým pohybem dostal skoro celý na okraj střechy. Chvíli bez pohybu ležel a díval se strnule přes žlábek okapu do prázdna, ve kterém ještě před chvíli byl.

  Zezdola  se ozvalo zvonění tramvaje. Hluk ulice opět plně vnímal, zatímco pomalu lezl po čtyřech po střeše, aby za okamžik dolezl ke komínu.

„To bych do toho kopnul. Tohle se mi ještě nestalo,“ pomyslel si a setřel si pot. Pak se opřel zády o stěnu komína. Zpětně se mu vybavovalo to, co právě prožil. Dodatečně mu přeběhl mráz po zádech. Po chvíli vstal, obešel s největší opatrností komín a namířil si to ke střešnímu okénku. Náhle ke svému překvapení spatřil, jak se na střeše vynořila postava muže. I muž byl překvapen. Jindra ve zlomku vteřiny uviděl v jeho rukách pušku, která měla tlumič a dalekohled. Zraky obou se střetly.

  Ústí tlumiče pušky se natočilo na něho. Ve zlomku vteřiny uskočil do strany. Přitom zaslechl tiché pfú a pocítil, jak těsně kolem něho prolétla kulka. Poté se jedním skokem vrhl na muže, protože ho nic jiného nenapadlo. Muž se ho pokusil udeřit pažbou pušky. On jeho záměr však vystihl a oběma rukama chytil konec zbraně. Několik vteřin oba přes pušku na sebe pohlédli a zároveň se každý z nich snažil toho druhého strhnout na střechu. To se povedlo muži, ale Jindra ho levou nohou kopl a podrazil mu též nohy, přičemž se nepustil pušky. Oba se vzápětí ocitli na střeše.

  Muž stojící u jednoho okna na druhé straně ulice uviděl zápas dvou mužů na střeše a hned varovně křikl do mikrovysílačky: „Přesuňte klienta okamžitě do jiné místnosti. Něco se děje na druhý straně ulice na střeše!“

  Mezitím oba zápasící muži sjeli po povrchu střechy a jejich pád zastavil komín. Jindra se ocitl zády přitlačen na střechu a muž vší silou tlačil pušku na jeho krk. Přes hřbet pušky hleděl do chladných očí muže, který byl rozhodnutý ho zabít. Bok pušky se už skoro dotýkal jeho krku. Zmobilizoval své zbylé síly a za pomocí nohou ze sebe muže svalil. Teď se Jindra ocitl na muži. Muž ho však udeřil pěstí do obličeje a Jindra byl stržen bokem na střechu. Pak byl do břicha zasažen pažbou pušky. Poté ze zoufalství oběma nohama kopnul muže a pravou nohou ho zasáhl do hlavy. Jindra se vzápětí zachytil tašek na střeše. Muži při jeho kopnutí vypadla puška a dopadla na střechu. Sáhl po ní a muž také. Jindra držel pažbu a muž se mu jí snažil vyrvat a přitom ho pravou nohou několikrát kopnul do rukou a do hrudi. Jindra neudržel pušku. Rukama se však zachytil jedné nohy muže. Přitom se dal po střeše do pohybu a muž také. Přes ruce viděl, jak obrací tlumič pušky na něho. V naprostém zoufalství pravou nohou kopnul do hlavně pušky.

  Muž náhle ztuhnul a na obleku se mu objevila rudá skvrna a pak druhá. Poté se bezvládně zhroutil.  Puška dopadla na střechu a sjela až na okraj střechy, kde se zastavila o okap. Jindra byl překvapen. Neslyšel žádné výstřely. Pak spatřil na střeše přes ulici v pokleku muže, který svíral obouručně pistoli. Poté se ve střešním okénku objevil další muž, který také měl v ruce pistoli.

„Ničeho se nebojte. Jsem od policie. Jste v pořádku?“ zeptal se ho hned onen muž.

„Teď už budu,“ vysoukal ze sebe a věděl, že na to, co tady na té střeše prožil, nezapomene.

                                                    KONEC