O kůrkách

tak stará... a tak hloupá...

V noční modři na polštáři leží vlasy v receptáři Kuchařka je uzavřena - lisuje pár malých věcí - libuje si ... na dvoře má kohouty, ti jí dosvědčí že to přece dokázala! Vsadila se včera zrána s malým chroustem v papiňáku o sklenici plnou láku kterou tímto vyhrála... --- Z radosti dost brzo vstala a když sklenku otvírala vánek cosi zavětřil - "táta přišel na návštěvu!" - ... foukal tedy ze všech sil ... Sklenice se v rychlém víru rozbila na tisíc dílů I plakala kuchařinka mnoho trudných těžkých chvil.. vítr smutek pochopil pravil tedy: "Střípek s lákem v jednom místě přiláká ti kůrku jistě Nebudeš mít nikdy hlad..." "To jsem ráda, buďte zdráv!" --- Časem ale změnili to: místo kůrky (tamto léto) naplnily sklenice zelenavé hadice... A jak se jim nyní říká? - Kuchařka je dodnes v šoku - "Ó, kůrky!", řve bez pokroku

---