Ujíždí vlak...

je to jako vlak, který se rozjel a nemá žádnou zastávku,

jen vím, že jednou přijde konečná.

Že by to byl vlak života?

tahle otázka mi vyvstanula na mysli už mnohokrát,

ale zda-li to je on, to nikdo neví.

Nastal čas, kdy ho chci zastavit,

říkám mu stůj a přesto jede dál,

říkám mu, ještě nenastal čas, abys pokračoval dál,

teď potřebuji, aby jsi se aspoň na chvíli zastavil.

Prosím.....

ale on jede dál po své cestě.

míjím v něm spousty lidí, zvířat, stromů,

dobrých i zlých, krásných i nehezkých,

vím, že můj vlak je teprve ani ne v polovině své cesty,

ale těch vzpomínek, ztracených lásek i obětí,

chvil štěstí i bolesti.

Ptám se, o tom je ta jízda?

Já už nechci jet dál...