Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKÉ CVIČENÍ V BYTĚ.
Autor
fungus2
Jednoho dne mě napadlo, že bych měl zkusit si zacvičit. Ostatně o různá sportovní náčiní jsem v bytě tu a tam zakopl. A tak jsem se stylově oblékl do sportovního a po odtažení nábytku v obývacím pokoji nastalo cvičení.
Bylo mi jasné, že musím nejdříve začít rozcvičkou. Rozpažil jsem a v ten moment se vedle mne zakymácela lampa i se stojanem. Při každém dalším rozpažování se stále více kývala, až nakonec spadla. Smůla byla v tom, že přímo na mne. Ocitl jsem se tedy vleže na koberci a na mně ležel stojan lampy. Věděl jsem si hned rady, oběma rukama jsem uchopil stojan a začal ho zvedat nahoru a dolů jako činku. Šlo to dobře jen do toho okamžiku, než mě napadlo postavit se.
Lampa přece jenom není stvořená pro různé cvičební figuríny. Její kryt mi náhle přistál na hlavě, přičemž se mi podařilo zamotat se do šňůry vedoucí k zásuvce. Při vrávorání po místnosti byla šňůra vyrvaná i ze zásuvkou. Přitom jsem ztratil rovnováhu a skončil zaražený v obří váze, která na mé hlavě vystřídala kryt lampy.
Když se mi podařilo vyprostit se, nabyl jsem dojmu, že více se rozcvičovat nemusím. Mou pozornost upoutala velká obruč, kterou používají gymnastky. Hned se mi v duchu vybavilo to, jak s ní cvičí. Snažil jsem se je napodobit. První roztočení obruče nebylo zrovna moc šťastné. K vyražení zubů jsem neměl daleko. U dalšího roztočení jsem byl opatrnější, ale opět to nedopadlo dobře. Obruč zasáhla vitrínku a ta se za řinkotu roztříštila. Než jsem se stačil vzpamatovat, divoce roztočená obruč mě zasáhla do hlavy. Poté se mi zatmělo před očima. Nevím, co následovalo vzápětí, ale byl jsem vzpříčen v obruči, která se kutálela se mnou po místnosti. Zanedlouho se dokutálela i se mnou do otevřené skříně. Rána to byla velká. Dost věcí na mě padalo a pád poličky mě na čas poslal do mrákot.
Když se mi vše srovnalo v hlavě, vylezl jsem z obrovské hromady oblečení a na uších se mně houpalo několik ramínek. Nikterak jsem nebyl odrazen od dalšího cvičení. Popadl jsem dvě malé činky a začal posilovat. Mé pohyby připomínaly všechno možné jen ne posilování. Jedna činka mi vzápětí vylétla z ruky. Její letová dráha směřovala přímo do obrazovky televize. Ozvalo se bouchnutí a náhle bylo po televizi. Druhá činka zavadila o lustr a ten měl tendenci padat. Činku jsem tedy zahodil a ta prolétla prosklenými dveřmi jako dělová koule. Snažil jsem se zachytit lustr, ale bohužel se to nepodařilo.
Lehce otřesen pod převráceným stolem a lustrem pod sebou jsem se pozvolna vzpamatovával. Mému sluchu neunikla série ran přicházející od spodu. Byly od souseda pana Telky, který bydlel pode mnou. Asi i přes velké množství puštěných televizí mu neuniklo, že cvičím. Nějakou dobu mně trvalo počítání žeber a zkoumání kostí. Výsledek mě potěšil a mou pozornost upoutaly žebřiny. Hbitě jsem se na ně zavěsil.
Že nejsou přidělané mi došlo vzápětí. Obratně jsem z nich seskočil a dopadl na gauč. Rána spadlých žebřin byla dost velká a neunikla pozornosti ani pana Telky, který zuřivě bušil do svého stropu. Bylo lepší si bušení nevšímat. Mou pozornost upoutal gauč, který nezvykle pružil, protože z něho čouhalo velké množství per. Hned mě napadlo, že by mohl sloužit jako trampolína. A tak jsem několikrát povyskočil. Nebyl to moc dobrý nápad. Péra mě katapultovala až ke stropu a po mém dalším dopadu jsem byl vymrštěn směrem k oknu. Nepodařilo se mi okno otevřít a následoval průlet sklem.
Přes balkon jsem přeletěl a padal dolů. Velké množství satelitů a antén, které čnělo z balkonu pana Telky poněkud můj pád ztlumilo, ale nezastavilo. Pár satelitů se mnou dopadlo na záhonek okrasných květin, které tam pěstovala správcová Blažková. Ta se u mne zjevila rychlostí blesku a tvářila se jako bůh pomsty. Stejně se tvářil i pan Telka, kterého znervóznilo, že ze sto sledovaných programů mu náhle několik nejde.
Za okamžik jsem se raději dal na útěk, ale iniciativně se přidalo ještě pár kolemjdoucích lidí a tak mě honil kdekdo.