Zhmotnění strachu (část II.)

Nebylo příliš těžké složit zkoušku z přírodních věd. Katy to věděla. Celou dobu si byla jistá, že jí nic nemůže zabránit v úspěchu. Na rozdíl od svých kamarádek ale nestrávila hodiny a dny přípravou. Věnovala se úplně jiné činnosti. Už od dětství ji zajímaly úplně jiné věci. Deprese, které provázely její mládí se na ní podepsaly obrovskou měrou. Pocity bezmoci, marnosti jako kdyby zastiňovaly celou duši. Nesčetné pokusy o sebevraždu. Za to vše mohla obcesní deprese. Hluboký nepřítel však napomohl k zocelení Katy. Sama se teď dokázala vyrovnat s čímkoliv a nebála se už ničeho co nahánělo ostatním strach. Tmavé stíny, které ji tehdy ukazovaly ty nejhrozivější obrazy ve snech, se teď pro ni staly samozřejmostí. A navíc měla Jacka. Svého milovaného, který ji před několika lety pomohl. Přinesl do její duše vášeň a nová poznání. Nikdy si nebyla víc jistější láskou než právě k Jackovi. Nebýt jeho tak snad nikdy nepřijde na chuť mytologii, která ji vždy tolik zajímala, ale vždy se jí bála. A také magie a vampirysmus. Právě magie jí teď pomohla k úplnému soustředění. Dostala se do Nirvany. Bylo to jen na chvíly, ale i to stačilo na osvícení mozkových buněk. Sama byla překvapená svým úspěchem.
Konečně to měla za sebou. Mohla si teď užívat dlouhého volna. Uvidí zase Jacka, konečně.

Když vyšla z fakulty ven na ulici zhorzila se. Dvě osobní auta v sobě zaražená až do poloviny svojí velikosti. Rozmetaná konstrukce vozidel ve vzdáleností několika metrů. Sklo z obou aut bylo probarvené krví.
Katy okamžitě zareagovala a běžela k nehodě. Silnice byla studená, kapky slabého deště se mísily s krví a společně odtékaly do kanálu. Několik dalších lidí přispěchalo ze všech stran, ale většina z nich zůstala nevěřícně zírat. Katy se blížila. Slyšela slabý nářek ze zadní části jednoho z aut. Jak se otočila směrem k němu uviděla na zemi ležet mrtvého psa. Byl to malý  velšteriér, který zřejmě celou nehodu zavinil. Nebyl však pohromadě. Jeho tělo se rozlomilo na tři nestejnoměrné části. Katy se nevěřícně podívala a běžela k místu odkud vycházelo slabé naříkání. Uviděla jak se v potrhané kostře auta zvedla něčí končetina. Byla to svraštělá ruka, nějakého nemohoucího starce. Slabě se pohnula a Katy se naklonila k ní. To co se jí ale vynořilo z pozadí okna nebylo vůbec pro slabší povahy. Opravdu se na zadním sedadle skrýval nějaký starý člověk. Jeho ruka však visela na potrhaných vazech a zdálo se že se každou chvíli musí odtrhnout od loktu. Katy najednou nevěděla  co má dělat. Ulicí se najednou rozesvištěly sirény ambulancí. Bylo však pozdě. Z obou mužů, kteří vozidla řídily zbyla jen hromádka roztroušeného masa a kostí. Jediný stařec si zachoval lidský vzhled.
''Pomozte mi! Ten muž má šeredně zmrzačenou ruku !''
Křičela Katy k přicházejícím sanitářům. Snažila se vší silou otevřít pomačkanou konstrukci zadních dveří. Na to že byla tak mladá měla hodně velkou sílu v rukách. Často chodívala s Jackem posilovat a nyní se jí silné paže hodily. Podařilo se. vylomila kus zámku rychlým lomcováním. Sanitáři už byly blízko. Katy se sklonila a snažila se staříka chytnout kolem pasu a vynést jej ven. Zdálo se, že už upadnul do bezvědomí. Zadní sedačka byla potažena béžovým potahem, který byl ale tolik zalitý krví, že se dalo sotva poznat jakou barvu potahy před nehodou měly.
''Slyšíte mě? Dostanu vás odsud nebojte. Za chvíli se o vás postarají v nemocnici. Jen vydržte...''
Jenže muž už byl u Převozníka. Zemřel už když Katy lomcovala s dveřmi...

Nebylo příliš jednoduché zapomenout na dopolední zážitek, který Katy musela vstřebat. Přece jí ale taková věc nezkazí radost. Opět uvídí svého Jacka. Jeho pronikavě hnědé oči, které ji dokážou rozpálit letmým pohledem.
Jen s ním zažila ty nejkrásnější zážitky svého života. Romantický večer v řecké restauraci, procházky po městě. Vášnivé noci na jeho chatě. A také tu byla jeho vášeň v upírech. Sbíral veškerý literární materiál o těchto bytostech a snažil se přijít na kloub jak legendám, tak skutečnostem.
Nemohla nikdy zapomenout na nedávný sex v hradě prince Vlada III., kde Jack hledal stopy po existenci Draculy. Nic, kromě několika knih nenašel a tak si to chtěl vynahradit právě s Katy. To místo ji hrozně vzrušovalo. Tu noc zazářil. Nikdy s ním nezažila tak vášnivý sex, jako právě na tom tajemném hradě.
Atmosféra dokáže divy, pomyslela si.
Cesta vlakem nebyla příliš dlouhá. brzy dorazila na místo. Byla to malá vesnice rozprostřená v nížině. Vždycky se jí zdejší prostředí líbilo. Hodně stromů, zelenající se tráva a kouzelné úplňky. To vše Katy hrozně lákalo a společně s Jackem  jí to dávalo pocit bezpečí. Cesta k chatě nebyla označená, protože Jack si potrpěl na soukromí. Tráva byla mokrá a vzduch svěží, jako tomu bývalo vždy. Už se stmívalo. Katy však poznala ve vzduchu něco neobvyklého. Jemné proužky mlhy se rozprostíraly okolo smrků a zpěv ptáků nebyl vůbec slyšet. Katy si okamžitě uvědomila, že není slyšet vlastně téměř nic, pouze její kroky trávou. Hlína byla měkká a Katy si trochu zamazala sportovní obuv. Proč ale není okolo slyšet zvuk cvrčků nebo káňat? Katy trošku zrychlila. Pomalu se do okolí začala vkrádat temná noc. Mraky zastínily poslední paprsky slunce a v tichu se rozprostřely kousky mihotavých světélek. Katy se ulevilo. Světlušky jí vždycky uklidnily. I když zažila ty nejhorší věci, nikdy se sama ve tmě neprocházela  moc ráda. Jen s Jackem objevovala krásy noci a porozuměla šumu v jejím nitru. Objímala se se stíny stromů a prožívala erotické touhy v blízkých hlubinách rybníka.
Teď jí světlušky vedly přímo k Jackově chatě. Byla by už na dohled, kdyby se v ní svítilo. Jenomže byla zahalena temnotou a držela v sobě železné pouto ticha.
Katy uviděla pootevřené dveře. Tma z nich však vystupovala ještě silněji než předpokládala.
Neváhala a vešla dovnitř....

(...pokračování příště...)