V den neuskutečnění

    V DEN NEUSKUTEČNĚNÍ

V den, kdy jsem slyšel o Tobě poprvé,

chtěl jsem Tě znovu přibít na kříž.

Kéž by šlo hrdlo zardousit, než vyjdou s něho slova.

Slova o mých zámcích uštkly zuby jedové,

Jak ze slovníku lží

padla mečem Herodova.

Nikdy nezapomenu, jak jsem nemohl spát.

Nebýt toho muže, jenž se zeptal v parku.

Mohlo být to jiné, bylo snadné Tě svést.

Strhnout tvůj šat,

líbat v rozkoši a polospánku, vymyslet lest.

Dobýt a prapor vykasat.

Kdo o to stál, kdo po pravdě dnes sahá?

Slova se dávají a voda teče….

A tys´ odrostla a jiný muž Ti říká má paní…

A mne Tvá fotka nahá

srpnové senoseče

k šílenství z neuskutečnění, opravdu dohání…..