Oslizloň a jeho mník jsou v romantickém rozpoložení

A pravil mník:

Toužím se změnit v intimníka

jak sova Antonín pak bloumat u rybníka

bledý a sklíčený výrat na plochu vodní

jsem celý zničený... víš, odešel jsem od ní

Ba, pravdu dím - jsem navždy od mničky

Mám strach, že bolem chytím spalničky

neb hořím touhou, kterou nelze zhasit mořem

tak je to se mnou a mým hořem.

Na to já:

Též cosi v ledví mém mi tiká...

Snad že se měním v romantika?

Dostal jsem, čtouc ten román, tik

byl to jen pouhý oka mžik

jen jedna krátká chvilinka -

změněn jsem na Máchu, na Hynka

a pěl bych jako divý o přírodě v máji...

přirozen tak, jak mrtvá sluka v háji.

Pak zase mník:

Po zimě dlouhé přišla letní parna

zde logika je, milý brachu, marna:

mozek se roztéká jak nanuk v rukou děcka

sedím tu doma... potící se pecka

i ty jsi na kanapi vyvalený

tak těžko dobýt lásku ženy

snad řekneš - žena není to hlavní

však jak ukojit

touhu pohlavní?