NOČNÍ ZABIJÁK-2

Poručík Mirek Jánský stočil volant policejního vozu doprava. Vzápětí přes přední sklo spatřil zaparkované vozidlo, u jehož zadní části leželo nehybné tělo. Zároveň slyšel hysterický křik.

„Proboha, co se to tady stalo?“ zeptal se jeho kolega nadporučík Aleš Kratochvíl.

„To hned zjistíme. Oznamuju to centrále.“

Jako první rychle vystoupil Kratochvíl a rozeběhl se k ležícímu mladíkovi. Hned zjistil, že je mrtev. Překvapeně hleděl na ránu v jeho hlavě.

„Někdo ho střelil do hlavy!“ hlásil hned.

Jeho kolega za okamžik také vystoupil a přiběhl ke křičící dívce. Ta byla v naprostém šoku.

„Viděla jste někoho?“ ptal se. Dívka však nebyla schopna odpovědi.

„Muselo se to stát před chvíli,“ řekl Kratochvíl. A ve stejný okamžik zaslechli v nedalekém porostu šramot.

„Pozor! Tam někdo je,“ vyhrkl Jánský a odepnul si pouzdro, z něhož hned vytáhl pistoli. V porostu se stále něco pohybovalo.

„Stát! Policie!“ zvolal Kratochvíl.

Šramot ustal. Oba chvíli do houštin hleděli. Nakonec Jánský rozsvítil baterku a kužel světla dopadl na křoví.

„Vyjděte ven!“ zvolal Jánský, ale nemělo to žádný účinek.

„Kryj mě,“ řekl poté a dvěma dlouhými kroky se ocitl za kmenem stromu. Odtud přes baterku a pistoli hleděl na porost. Ve světle baterky postřehl polámané větvičky a nějaké podivné stopy v trávě.

„Někdo tady opravdu byl,“ řekl a přikrčen přistoupil k houštinám. V místě, kde byla mezi křovisky mezera, prošel k dalšímu stromu. Poté sledoval, jak kužel baterky postupně osvětluje park. Nikde nikoho neviděl, ale náhle světelný pruh dopadl na něco pohybujícího se při zemi. Pozorně se na to zadíval. V prvním okamžiku to nedokázal identifikovat. Vzápětí spatřil, jak se to zastavilo.

„Aleši…!“ vykřikl a zároveň se do kmenu stromu zaryla kulka.

Kratochvíl se okamžitě rozeběhl k houštinám a zaslechl poté dva výstřely. Jedním skokem se prodral křovinami. Pak uviděl u kmenu stromu ležet bezvládně tělo kolegy. Hned byl u něho a zároveň se kryl za kmenem. Jánský svíral v ruce pistoli, ze které se kouřilo. Na levé straně uniformy měl velkou krvavou skvrnu.

„Tam…v parku…“ vysoukal ze sebe a oči mu zůstaly dokořán otevřené.

Z dálky se blížilo houkání policejních sirén. Kratochvíl běžel od stromu ke stromu parkem a svítil neustále všemi směry. Doběhl skoro až na konec parku. Pojednou zahlédl ve světle pouličního osvětlení na samém okraji parku něco se sunout při zemi. Poklekl a ukryt za stromem na to zamířil světlo baterky. A vytřeštil oči. Několik metrů před ním jel velký model tanku. Jeho věž se okamžitě natočila jeho směrem. Pohotově vystřelil. Kovový zvuk, co se ozval, prozrazoval, že zasáhl. Hned na to kolem něho vzduchem prolétla kulka, aniž by slyšel výstřel Vrhl se poté na trávu a vleže dvakrát vystřelil na model, který měl v pruhu světla baterky. Neminul, ale tank zrychlil. Povšiml si, že hlaveň tanku se sklání níž a níž. Více nečekal a překulil se do strany. Tam, kde byl před chvíli, dopadla kulka.

„Haló, tady Alfa jedna. V parku se pohybuje model tanku a střílí. Opakuji. Jedná se o model tanku. Kulkama pistole je nezranitelnej!“ hlásil do vysílačky, ze které se okamžitě ozývaly překvapené reakce policistů.

Přikrčen za lavičkou prohledával baterkou nejbližší okolí. Kromě stromů a keřů nic jiného nespatřil, ale tušil, že ten tank tady někde bude. K parku se rychle sjížděla policejní vozidla a brzo blikající modrá světla ozařovala okraje parku.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI