Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNenávidím
14. 12. 1998
1
0
1493
Autor
Martin
Nenávidím svůj mozek,
mysl, zastřenou dětstvím.
Tělo ve své póze,
síť života v níž tkvím.
Za vším lpí mi žena.
Srovnávám a hodnotím.
V tmě když obnažena,
až se z toho zapotím.
Nenávidím svou paměť.
Když potřebuji, není.
Mé ruce - tu drzou havěť,
prý slova v činy mění.
Když prsty tvář jí hladím,
když nervozita z poznání,
když pohled její hadí
vysvětluje v doznání.
Pocity nepocity, příjde mi to jako blábolení. Jestli v tom něco je tak je to hodně hluboko ukryto. Forma nic moc. Ty verše jsou moc těžkopádný, chtěly by se rýmovat ale nestíhají to. Chce to vypilovat, nebo hodit do koše.
Pocity nepocity, příjde mi to jako blábolení. Jestli v tom něco je tak je to hodně hluboko ukryto. Forma nic moc. Ty verše jsou moc těžkopádný, chtěly by se rýmovat ale nestíhají to. Chce to vypilovat, nebo hodit do koše.
Pesimismus je přirozený postoj (i k sobě samému), člověk se z toho musí vypsat. Myslím, že se docela povedla - zvláště konec.
Pěkný, jen podle si ale myslím, že člověk, který nenávidí sám sebe, nenávidí celý svět
Martine maš u mne velký dík. Je vidět, že jsi vypsanej a poezii by jsi měl začít číst (možná ti přinese novou inspiraci).
Jsem chtěla něco připsat, ale...ta paměť selhala, a proto je mi to blízké...
Martine , me se to libi, prestoze je to "tvrde", ja pisu taky skoro samy pesimismus a chapu o cem to jede..
Zvláštní a hezky vyjádřené. Docela se mi to líbí
a předem jsem zvědavá, jestli se tu tedy od tebe objeví i nějaká ta optimistická báseň, když píšeš, že většina je až depresivních. Nezůstaneš, doufám, jen u jednoho příspěvku?
a předem jsem zvědavá, jestli se tu tedy od tebe objeví i nějaká ta optimistická báseň, když píšeš, že většina je až depresivních. Nezůstaneš, doufám, jen u jednoho příspěvku?