Labilní pseudopoema o nestabilní noci svatego Jacoba

Poslední den v měsíci dubnu

setkání s milieu ještě prubnu

po kolejích jedu vstříc skáze

zapomněl jsem poděkovat Shaze

Na maloměstě cáká z nebe voda

aplikovat fotoaparát jest škoda

trapnost zvěčněná na fotu

se hodí leda do šrotu

První mě vítá šťastná Hester

vypadá líp než Geislerová Ester

zabouchne dveře svého bytu

prokletá ulice je plná shitu

V téže ulici se skví dům citronové barvy

jeho obyvatelka právě dopitvala larvy

nastartovala vůz a vyjela ven

tak palčivá je vzpomínka na Gwen

Řidičku nazývejme třeba Jaro

co se to s ní doboha jen stalo?

proč vyjíždí špatným směrem,

že by si řidičák vydobila tělem?

Zaparkuje u nádob na odpadky

má duše počíná kuckat zvratky

z paneláků kráčí další slečna

Hester je jí zjevně vděčná

Prolomí ticho v autě Škoda

z nebes už odkráčela voda

vycouvat zpátky není snadné

i poslední naděje brzy zvadne

Čtyři kola se řítí k cíli

stůjte při mně, dobré víly

a semafor se rudě dívá

naděje je stále živá

Zelená signalizuje, myslím, jeď!

ou, naděje vydechla naposled teď

své brány otevírá hostitelský dům

duše moje, zavři oči-nebo si čum!

Jaro nezvládne ani projet branou

zamyslí se někdy nad sebou samou?

mužský člen milieu marně kleje

jeho výraz značí: není blbá?-že je!

Zbytek milieu už dávno v domě sídlí

potřebovalo by zkopat od socana Špidly

proč jsem sem já chudička jen lez´ ?

upřímně mě vítá jen vězněný pes

Exaktně vzato je to vlastně fena

v dáli v plamenech se smaží žena

archetyp čarodějnic stále žije

fenka v kleci marně vyje

Nejradši bych s ní vyl unisono

jenže pak by to nebylo už vono

darem zpěvu disponuje spíše Káťa

kurva se polsky řekne szmata

Zmáčená terasa je svědkem nové frašky

konzum lidi jestě táhnou z Globu plné tašky

být taky konzum a splynout s davem..

bolestné smířit se s daným stavem

Co jiného taky zbývá- vize jsou jasné

když si zapaluji cígo, každý žasne

jdu od všech dál, aby bylo dýchatelno

vedlejší vesnice se zove Mělnické Vtelno

Všude je líp než v tomhle pekle

netvářím se vůbec vztekle

přetvařování, to je moje

někdo zvoní, ptám se: Kdo je?

"Já jsem tvé stáří", slyším hlásit Kemra

Kocáb by mu otevřel, já jsem ale lemra

i v tom hrobě bych byl s Kemrem radš

dobře pro nás dopadl dnes hokejový match

Nějak trapně dlouho plkám o svém ich

Anton Pavlovič napsal knihu Černý mnich

její hrdina je zdolán těžkou schízou

ztotožňuji se se Simpsonovic Lízou

Co kdy mělo stín, nikdy nejí

u Mc Donalds se sotva přejí

špekáčky taky s díky odmítám

až vzplane oheň, hodil bych všechny tam

Aber nicht, ne všechny zcela

jedenaosmdesát let je živa Stella

a jeden rok je Bróďa v hlíně

kulka v hlavě- strašná svině

Proč nemám odvahu odstřelit se jako on?

na zahradě nesměle vzkvétá strom

kolem se dávno zabydlelo šero

vydrž ještě pár let, Stello!

Od Stellušky zpátky k milieu

fenka venku tiše znovu zavyje

zvuky vydává šalebné jak Nohavica

druhý pád skici, první pád skica

Kde se píše měkké i a kde tvrdé

Krchovský by zařval: "Zmrde"

pro Káťu je Jarek symbol krásy

svými písněmi jí zkrásněl asi

Taky bych chtěl umět zpívat-vůbec něco umět

a ne nekonečně laxně čumět

na celoživotní marný smutek

humanitární spolek činí dobrý skutek

Z toho důvodu tam maká Hester

Anton Pavlovič je autor Tří sester

z terasy se suita valí pod střechu

oprašuji staré desky, hledám útěchu

Gramofon mi evokuje všechno zašlé

"z těch cigaret se hodně kašle"

upozorňuje mě můj drahý spolek

každá ciga má mít vlastní kolek

Hanička- Písnička zapraská na vinylu

rozezní se libé tóny pop stylu

její mužík Štefan je milý homouš

prvního máje slaví zítra každý komouš

Další dějství frašky se odehrává venku

jak rád bych pustil z vězení fenku

a rozhrnul její lesknoucí se chlupy

škrt-a zaplál oheň sytě žlutý

Povinně patří k ohni dávka zpěvu

zoufale hledím na kytaru a děvu

vzájemná symbióza jakous hudbu plodí

ač na suchu, klidně bych odplul i lodí

Nucenost- to je ten nejpřesnější pojem

sevřené jsou mé rty ošetřené lojem

zpěvánky díky bohu netrvají věčně

křečovité ovace projevuji slečně

Praská dřevo, mrtvoly v slupce hostí

kdo chce vidět zlaté prase, ten se postí

vanoucí kouř z ohně sem tam omámí

za jak dlouho to tak bude za námi?

Snad za chvíli konečně milieu zmizí

dávno tomu, co jsme si recipročně cizí

společná minulost netmelí navždy

upalovat by se měly jen starý vraždy

Místo čarodějnic je in Harry Potter

život nám dala mutera i fotr

jsou snad oni tímto skutkem vinni?

kdo se postí, uzří zlatou svini

Ohníček, brambory- zaplesal by Josef Lada

většina tu prostou krmi konzumuje ráda

pochutina má silné aroma popelu

dobrou chuť přeji, jděte do kelu

Cpěte si zběsile do huby horké kusy

každé sousto desetkrát rozžvýkat se musí

desetkrát nad vámi provolávám prokletí

Harry Potter je fenomén nového století

Spánek je jediné řešení smutku

tragédie spěje ke konci vskutku

přítomné osoby zaléhají lože

a já budu spát pod širákem- cože?

Vlhkost přírody pročišťuje hlavu

smířený se zbavuji bdělého stavu

venkoncem každý člověk si buduje svou pózu

než usnu, spočítám hvěždy Velkého vozu

Zbytečné pídit se po smyslu světa

Bůh či jak se to jmenuje je věčná sketa

marnost nad marnost, nic víc, nic míň

resumé zní: dýchat a žít bolí jak sviň