...

Tak na pokraji konce stojím

mlhou z ran a slz se brodím

v závějích pozlátek a plíšků

nabírám kurz a snad i výšku.

Zas dá mi živou vodu

ten co nikdy nepil

a den co právě řekl

rozrazil by snad i Boží desku.

Jak snadné zaspat jitro jiter,

jak snadné být svůj vastní přítel

a dokonce i vrah.

Co na to říct - já kat?

Ty snad jsi na tom líp,

vždyť jaký by byl div,

kdyby nevědomost sladká

nebednila nám těžká okovaná vrátka.

Ve spánku cherubíni pějí,

co sladší je než rozednění

a přec...

chtělo by se spát.

Utkávám šňůru korálků a smutků

na krásném opálku oloupávám slupku,

ten kadlub - tu dužinu co bolí,

když člověk zrak má a je nevidomý.