Zloděj blues

Jsem zloděj snů...
V temných zákoutích si střádám slzy zmaru,
a skleněnými střepy stínám hlavy zápalek.

Jsem zloděj srdcí...
Milencům těla, ztracená v sobě vprostřed žáru,
třu česnekem a čpícím potem vzpomínek.

Jsem zloděj těl...
Jak úhoř, had! Já vsévám sazenice sváru
do mrtvých dětí v lůnech maminek.

Jsem zloděj citů...
Všem kocourům pouštím do pelíšku páru
do nahých soch pak vrývám jejich jek.

Jsem zloděj sebe sama...
pod slunečníkem strachu hýčkám přítmí budoucnosti...