Vlčí město I

“Kurva, vlkodlaci.” Nechápavě zakroutil hlavou, naposledy vydatně potáhl ze špatně ubaleného cigára a zahodil vajgl do bahna. “Nenávidím vlkodlaky.Fakt nenávidím.”

“Ale tohle je opravdu vážný, do města se teď prostě nedostanete. Je to v hajzlu. Karanténa a to všechno.” strážný měl rudé oči, žluté zuby a dech po víně. “A nejenom, že se ten ksindl rozlejzá po celým městě, maj za sebou někoho pekelně chytrýho. Mluvěj o právu na existenci a chtěj vyjednávat. Chtěj rovnoprávnost.”

“Rovnoprávnost? To se teda svět noří fofrem do pěkných sraček.”

“To vám teda podepíšu. Ale špatně se jim to jedná. Tak dvakrát třikrát za den vyleze jeden na hradbu s bílou vlajkou a začne hulákat ty bláboly. Většinou dostane šutrem do hlavy a je klid.”

“Takže dovnitř nemůžu.”

“No hele, brána je zabarikádovaná zevnitř. Já hlídám jenom aby nikdo nešel ven. I když říkal jsem šéfovi: šéfe, já tu sem úplně zbytečně. Kdyby se rozhodli vylízt tak je nezastavím, hlídat není co, mohli sem napsat nějakou ceduli nebo něco, do háje, peníze žádný, kurva riziko jak řetěz, za prdelí mám aspoň čtyry stovky pitomejch pošahanejch vlkodlaků, bůhví co se jim honí těma jejich zvířeckejma palicema,navíc je tu zima, smrad a komáři. No řekněte sám můžu já mít rád svou práci?”

Všechno se komplikuje. Jak jinak. Kývnul na strážného a šel hledat místo, kde by se daly ty poctivé kamenné osmimetrové hradby přelézt. Protože dovnitř musel. Pod nohama mu čvachtalo bláto smíšené se vším možným sajrajtem, který spořádaní a ctihodní občané po léta vytrvale vyhazovali za hradby. Ale ctihodní občané teď řeší jiné problémy. Vlkodlačí město. Co nevidět se sem začnou sjíždět potulní rytíři, hledači pokladů, kouzelníci a mágové a všichni možní kejklíři a pošuci. A budou se do města odvážně vrhat, vlkodlaků bude přibývat, před bránou vyroste stanové městečko, přijede hospodský se sudama piva a nasoleným masem a štětky navoněné lacinýma parfémama a strážný bude mít ještě spoustu příležitostí nenávidět svoji práci.

Přemýšlel jestli nebude lepší počkat na noc, ale pak usoudil, že je to vlastně jedno, stejně o něm budou okamžitě vědět.Taky ho napadlo, že by se mohl potřít nějakým svinstvem, aby je trochu zmátl, ale pak si řekl, že už je moc starý na to , aby po sobě patlal psí hovna nebo myší krev. Ubalil si cigaretu a zjistil, že už i ten hnusný štiplavý tabák mu dochází, vytáhl z batohu lano s hákem,hodil poprvé, podruhé, potřetí, až se hák konečně pevně zakousnul, pomyslel si že opravdu stárne, típnul cigáro a s tlumeným sakrováním začal šplhat nahoru.

(pokračování...)