Vlčí město II

Do nosu ho udeřil zápach. Těžký, sladký, vtíravý pach rozkladu. Tím líp. Aspoň ho neucítí úplně všichni. Seděl obkročmo na vrcholu hradby a pozoroval město. Bylo úplně tiché. Nebezpečně. Přehodil lano dovnitř a začal se pomalu spouštět. Byl asi dva metry nad zemí, když se hák po zvětralé stěně smekl.

“Kur..” dopadl na kamenné dláždění. Ozvalo se hlasité křupnutí a on se svalil k zemi. Kotník. Železný hák dopadl kousek od jeho hlavy, spolu se sprškou suti.

“Kurva!” zasyčel a chytil se za nohu. Nebylo pochyb, je zlomený. Zkusil vstát. Došlápnout nemohl. Rychle smotal lano a poplašeně se rozhlídnul. Zaposlouchal se. Nebylo to zavytí? Co taky jiného blbče, je tu pár stovek vyceněných a hladových vlčích tlam. A vytí sílilo. Nejlepší bude zalízt někam do baráku, tam si ošetřit ten pitomý kotník. Takhle neuteču ani slimákovi.

Pomalu se šoural k nejbližšímu domu. V duchu si nadával do kreténů, zlomit si kotník jak nějakej malej spratek co chodí krást jabka sousedům, výborný, fakt výborný. Navíc Krysákův dům je přesně uprostřed, na náměstí. Tam se určitě dopajdám to jo, každej krok musí být slyšet na kilometr. A vytí se přibližuje, teď už je to jasný. Nechci je ted vidět, ani v jedné z podob. Ty popelavé šedivé ksichty, vyhublé postavy v plandajících šatech. Ale vlčí podoba je ještě horší. Doprdele jakto, že jsou všechny dveře zatlučený?

Všechny domy měly dveře i okna zatlučené masivními prkny. Co to má být? Plížil se při zdi, raněnou nohu táhnul za sebou. Nervózně těkal pohledem. Z každého stínu, zpoza každého rohu mohla vyskočit rudooká bestie lačnící po jeho krvi. Nůž v jeho ruce vypadal směšně a zbytečně.

Za jeho zády se ozvalo zavrčení. Rychle se ohlédl. Byli tři. Dva šedí a jeden s rezavou srstí. Měl jen jeden pokus. Tři skoky po jedné noze k nejbližšímu zatlučenému oknu. Pak zoufalý náraz ramenem. Cítil jak se drtí kost,ale i dřevo, prkna se přelámala a on tvrdě dopadl na hliněnou podlahu. Téměř okamžitě vstal, a skoro se nahlas zasmál když uviděl těžký dubový stůl. Nakonec budu mít snad přece štěstí. Bleskově chytil stůl, téměř zakřičel jak ho zabolelo v rameni, pak se vzchopil a zatarasil stolem okenní otvor. V poslední chvíli. Velká zrzavá pracka už sahala na rám.Zapřel se o stůl a cítil prudké nárazy a slyšel vrčení a táhlé vytí. Jak dlouho tohle vydrží? S každým otřesem se mu do ramene zabodlo tisíc jehel. Kotník byl nateklý. Došel tabák. A hnijící mrtvola v koutě místnosti pohnula pravou rukou.

(pokračování….)