polibek

Žila byla jednou jedna holčička, a ta holčička měla moooooooc ráda jiný holčičky a taky trošičku chlapečky, a bebe dobré ráno a jabkovej džus a polštářek se šlehačkou co prodávaj v kopečku v tom pekařství, a poslouchala ráda fajn muziku ( nickleback, rammstein, simple plan, a různý český à třeba Káju Gotta nebo Haničku Zagorovou à kecam samozřejmě, třeba kabáty a landu a divokého billa a tři sestry a … všelicos :-))a ráda se platonicky zamilovávala a ráda se smála a nakupovala a taky měla ráda svojí postýlku a svůj gauček a svý plyšáky a svý růžový tapety s medvídkama, a svoje rodiče = mamču a otce, i když ty někdy dost prudily, ale zase si taky rádi daly slivovicu a pak byly v pohodě a vytlemený a vůbec takový fajnovější, a ta holčička se taky ráda jen tak válela v postýlce a hrála na klavír a chodila na různý akcičky a hlavně plesíky … a taky ji ukrutně moooc bavilo psát pohádky a podobný blbosti :-). Jenže tohle byly jen luxusní vlastnosti tý holčičky, ale ona měla aj špatný vlastnosti, i když malinko…. Tak třeba…. Nemůžu si na nic vzpomenout :-) … třeba ráda chodila do hospody. A ráda pila tequllu a absintha a pivo a vodku a víno a vůbec všechno takový dobroučký, a taky si to někdy vzala s sebou do školy, třeba ve středu a ve čtvrtek a někdy aj v pátek a pondělí a úterý, protože škola, přiznejme si to, je celkem nudná. A taky se mlátila se svým bratrem a sestřičkou, a lhala, a tahala uši svýmu pejsánkovi, a takový další malinký nepodstatný věci jako… že si třeba někdy ráda zahulila a že se taky nebránila nějakejm úletům a že párkrát aj něco čórla, a že neměla moc ráda starý lidi a cikány, a taky odmlouvala a byla drzá a neskládala si po sobě věci a neuklízela pokoj a nerada vysávala a furt někde běhala místo toho aby pomáhala, a kousala si nehty (jen na rukách:-)) a vůbec… prostě to byla taková normální holčička, která se jednoho dne vypravila zase na nějakej praštěnej plesík. A protože její sestřička byla zas nemocná, vypravila se sama… teda jen asi se třema kamarádkama, které ale byly celkem úplně jiné než ona ( hezké, milé, hodné a nepily alkohol :-)), ale aj taxe mooooc těšila, protože doufala že tam potká někoho koho by aj někdy mohla mít ráda….:-). A taxe začla vypravovat. Pustila si na compu horor „anatomie“, po očku koukala na obrazovku a druhou zas do zrcátka, nasadila si kontaktní čočky a namalovala se, paxe dostala ven ze svejch buranskejch domácích hadříků – tríča z roku … asi tak … 1912 a nějakejch ostudnejch zelenejch kraťásků, zapla topení – protože doma bylo 18,5 stupňů a oblíkla si červený kalhotky a červenou podprsenku aby si jí na tom plese nikdo nesplet s klukem J, pak začla běhat po baráku a shánět zlatý stránky aby brnkla kámoše kde na ní má čekat, hodila do sebe skleničku vodky co měla v pokoji v krabici s obrázkama, dala si prstýnky řetízky a náramky a bůhví co ještě, utvořila nějaký neidentifikovatelný účes na hlavě, natáhla na sebe nenáviděné silonky, červený šatky, přes to modrou mikinu a šálu a bundu a mamčiny kozačky, do batůžku ještě přihodila jointíka a plesový botky a kabelku s mobilem a penízky, a řekla otcoj aby ji zavez. A co mohl otec holčičce říct, že? Holčička byla jeho ťuťuťu ňuňuňu :-). A ta holčička přišla na ples, přezula se do plesovejch botiček, nechala si namíchat spešl koktejl jenom pro ni – absint s něčim dobroučkym, barman se na ní usmíval a trošku se předváděl a holčičce by se aj líbil kdyby mu netáhlo na čtyřicet:-)tak to vypila, usmívala se a házela kolem sebe takový červený blesky, ale všichni byli trapný a zamlklý a starý a asi i zoufalý protože se neuměli smát, a holčičce jich bylo líto, ale což. Tak tam byla s kámoškama, oddávala se hudbě a čekala… Čekala na někoho s velkym Ň, na nějakého fajnového človíčka co by rozpustil její osamělost, a smála se a smála, a dál vesele tančila a bavila se a pila a snědla chlebíček s bramborovým salátem, a pak bylo najednou půl jedný a ona musela domů, taxe vypravila, a přišla domů asi v půl druhý, osprchovala se, zavřela ajka, a bylo po všem. Nějaký blbý plesy, blbej alkohol, blbá travka, blbý kamarádky, blbý kluci, blbý jídlo, blbý rodiče, blbý bebe dobrý ráno, blbý všechno!!...Blbý slzy. A holčičce se po tváři koulely slzy velký jako pingpongový míčky, a byly to slaný svobodný a volný slzy, tekly pomaličku, koulely se od levého očka přes levou tvář až skončily na holčiččiných rtech, a tam se roztekly. Draly se zpod zavřeného víčka ven, do toho krásného barevnýho miloučkýho světa, na tu modrou planetku v nekonečným prostoru průhledného vesmíru… Svět byl naruby, byl krásnej a milej a na druhou stranu zrůdnej, nestvůrnej a krutej. Jo, asi to patří k sobě. Dobro a zlo. Krása a hnus. Naděje a zoufalství. Inteligence a blbost. Žena a muž…. Holka a kluk. Pivo a cigareta. Štěstí a láska. Mládí a praštěný nápady. Polibky a ….. polibky. A v tom to asi všechno je. Všechno je o polibku. A holčička usnula a přemýšlela o polibkách, o svých všech polibkách, a na rtech se jí ve spánku vykouzlil krásnej blaženej úsměv, a věděla že se probudí do krásnýho novýho dne, možná slunečnýho, možná zataženýho, možná… Probudí se do světa plnýho jíjích malých šampónových bublinek, bublinek se vzpomínkama, a byla neskonale šťastná…:-)