Vlčí město V

Chvíli bylo ticho.

“Napadly mě koule, ale řek bych, žes dostal zálusk na mý krásný voči.”

“Jedno stačí.”

“Doprdele…ty seš teda skromnej.”

“Ber nebo nech být.”

“Proč mám pocit, že uzavírat s tebou vobchody není zrovna výhodný? Voko bere…sakra!” Zakryl si jedno oko dlaní, rozhlédl se kolem a zamračil se.

“Skvělý vyhlídky. A nechceš něco jinýho? Asi ne co…”

“Tak domluvíme se?”

“Jak kdybych měl kurva nějákou jinou možnost. Potřebuju tvý nohy.”

“Výborně. Uděláme to teď?”

“Tak moment, nejdřív vyřídíme tu mou záležitost v tomdle prašivým městě. Voko dostaneš až pak, pěkně před bránou a můžeš si ho pro mě za mě strčit třeba do tý svý trouchnivý….”

“Ujednáno. Ruku na to.”

“Seš pěknej hajzl cynickej, víš to? Krucinál už vím jak se asi cítěj děvky, když prodávaj svý tělo. Hergot a nečum mi na voči, úplně to cejtím. Ještě jsou obě moje.”

“Promiň. Tak jaký je tvůj plán?”

“Potřebuju se dostat na náměstí.”

“To je odtud aspoň půl kilometru.”

“To vím taky. Poneseš mě na zádech. Poběžíš se mnou co nejrychlej na náměstí. Je tam velkej cihlovej dům, tam já čapnu co potřebuju, doběhnem nejkratší cestou k hradbám, já hodím hákem a tradááá pryč.”

“Nezapomínáš na něco?”

“No vlkodlakům se musíme vyhýbat.”

“Je jich tady přes čtyři stovky . Mohl bys nějak blíž specifikovat, jak si asi představuješ to vyhýbání se?”

“Byls tak ironickej už zaživa nebo je to nějakej vedlejší efekt smrti? Je to jednoduchý. Potkáme nějakýho toho uslintanýho chlupáče a máme dvě možnosti: buď mu utečem a nebo jsme v hajzlu. Já bych volil tu první.”

“Ještě je tu jedna možnost.”

“Co ukecat ho, aby chcípnul sám vod sebe?”

“Bojovat.”

“Ty vole, to je jak ze špatnýho eposu. Chceš bojovat? Posluž si! Ale sám si říkal, že toho zrzavýho jsi sejmul víceméně náhodou. A já ho můžu tak leda škrábat nehtama a tahat za fousy, mám akorát dýku která je nahovno”

“Ve vedlejší ulici, tak sto metrů odsud,je sklad zbraní městské stráže.”

“No…žebysme zašli na nákup?”

Zvedl se z postele, hlasitě zaklel, když došlápl na bolavou nohu, odplivl si, natrhal z košile dlouhé cáry, kterými si stáhnul kotník a aspoň trochu převázal rameno, při čemž použil všechny kusy košile a taky všechny nadávky, které znal. Přihnul si z měchu, zalitoval, že je v něm voda a ne pálenka, s hekáním se vydrápal mrtvole na záda a řemenem se k ní připnul.

“Tak hyjé ty můj zkurvenej satanskej koníku, tohle vypadá na fajnovej závod.”

(pokračování...)