Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKolej
19. 05. 2003
6
0
2733
Autor
ashentree
Dvě rovnoběžné čáry
linou se pod Humprechtem,
bylo tak za časů páry,
a kdo ví, co zítra,
třeba se bude jezdit na Slunce
Temný les pod zamračeným nebem,
v něm cvrlikot kosů do rytmu tepen,
krví tolik rozbouřených,
zní dutě a nejistě
Dvě rovnoběžné čáry
hrají svoji svůdnou hru,
ze vzpomínek zbyly cáry,
a kdo ví, co zítra,
samota časem zastavuje srdce
Temný les pod zamračeným nebem,
přejel večerní vlak,
a cvrlikot kosů zní smutečním tichem
do mrtvé samoty,
jen tak,
již bez rytmu...
...není na Humprechtu ten úžasný sál, co v něm krásně zní hlasy? já si tam kdysi zazpívala....ale to si asi s něčím pletu:-)
Je z toho cítit takový smutno, samota, co tíží na srdíčku, ale v pěkným podání. Jak jinak, když je to psáno tvou inspirující ručkou. *
Don´t_worry
20. 05. 2003
díky, nádhera... taky se mi nejvíc líbila ta přeposlední část, ale vlastně ne, je to celé naprosto úžasné... až se mi zatajil dech... Máš můj největší obdiv a talent
*t*i*p*
Ooo...červenám se teď zas já ;) Děkuji mnohokrát...Potěší, moc potěší...
Moc Ti děkuju, potěšila jsi mne ani nevíš jak, vílo, jež tančíš v květech šípkových ;)
I Ty jsi potěšila, vílo ofčí krásy...Ježiš, dneska radši nebudu kecat :-))
Moc díky...v podstatě je to koláž dvou fotek...humprechtík když jsem přicházel od Vesecu, a nádraží v Sobotce, když jsem odjížděl do Libuně...asi hodně k tý náladičce sehrálo počasí ;)