Vlčí město VIII

Tři velcí tmaví psi běžící v čele se téměř zároveň odrazili od země a skočili přímo na ně. První trýznivě zakňučel, když mu ostří meče projelo tělem jen několik centimetrů od srdce. Druhý se zakousl mrtvému do jeho šlachovitého krku. A třetí s ďábelskou rychlostí vyškubl kus mas ze stehna  poraněné nohy.

Oba zařvali bolestí a zběsile švihali svými meči. Smrtelné kňučení raněných psů zanikalo v ohlušujícím štěkotu přibíhajících. Kousali. Trhali. A velký černý vlkodlak se beze spěchu blížil.

“To…dělo! Honem!” křikl a jednou ranou rozpůlil psí hlavu. Ke strážnici už to bylo jen několik kroků.

Tři metry. Deset mrtvých psů. Krev prýštící z rány na boku. Nesnesitelné kvičení umírajících. Příšerná bolest v rameni.

Dva metry. Krev v očích. Ruce umdlévají, svaly pálí. Krev všude. Vlastní i cizí.

Jeden metr. Přetnout krční tepnu, kopnout. Úsporné pohyby. Mechanicky.

Dělo.

“Doprdele, louč, tak chmátni kurva pro tu zasranou louč!”

Mrtvý zahodil meč, natáhl se pro louč, která dosud plála ve stojanu na stěně a přiložil ji k doutnáku.

Dělo vystřelilo přímo doprostřed chumlu. Zvedlo se mračno prachu. Psi byli rozmetáni po celé ulici. S ustupující ozvěnou výstřelu začaly na zem dopadat cáry masa. Všude kvičeli a pištěli ranění.

“Sundej mě, kurva, sundej mě nebo vykrvácím!” zakřičel. Tvrdě dopadl na zem. Hlava se mu zatočila. Nesmíš omdlít! Nesmíš. Nadechni se. Vydechni. Ta rána v boku vypadá dost hrozně, hluboká, krve je všude, do hajzlu! Ve stehně je díra, naštěstí neprokousnul tepnu. Tisíce škrábanců a menších kousnutí po celém těle, pálí to, kurva kurevská. Rychle si uškubl kus nohavice a přitisknul k boku.

“Ta rána vypadá dost hrozně.” Řekla mrtvola. Chyběl jí kus krku a tři prsty.

“To…kurva…jo.” Vydechl.

“A ta noha taky.”

“Starej se vo svůj krk.”

“Dej mi napít.”

“CO? Cože? Ty hajzle, dyk já možná vykrvácím, myslíš…že mám teď …na rozdávání?” dýchal hlasitě a namáhavě.

“Nemyslel jsem to zle.Rána se pak zatáhne.”

“Jo…takhle…kurva…” vzpomněl si, že po tom kousnutí na krku taky nezůstala ani stopa.

Podíval se na mrtvého a chtěl něco říct, ale cítil, že už nemá sílu…jen kývl. Mrtvý se sklonil a přisál se k boku. Chlemtnul trochu krve. Pak se napil i ze stehna. Krev přestala téct. Rána se pomalu zacelila.

Probral se.

“Tak jak je?”

“Kurva, kotník. Kurva rameno.Kurva všecko. Motá se mi palice. Cigáro bych si dal.”

Opatrně vstal, zavrávoral, opřel se o dělo a podíval se na ulici.

“Tomu teda říkám…”, rozkašlal se a vyplivl chuchvalec krve “dělat psí kusy.”

Chraplavě se rozesmál, zvedl svůj meč a kývnul na mrtvého.

“Tak co? Dem dál?”

“Rychle, než příjdou další.”

“A do prdele!”

Mezi plačícími plazícími se raněnými psi se z prachu zvedalo mohutné, dvou a půl metrové tělo. Černá srst se leskla krví. Pravá paže byla pryč. A v očích plála všechna nenávist světa.

(pokračování...)