Zmatený

Mám rád,

když z veršů teče krev

a elegantní strohost

chytré dokonalosti,

jen obdivuji.

Bříška prstů krvácí,

levná duše usedá.

Nemůžu za to,

do Tori se vždycky zamiluju.

Chtěl bych jí oholit hlavu

a na kůži nakreslit

rudé kříže.

Nemůžu za to,

že tě pak líbám do vlasů

a hledám stopy po

krvi nenarozených.

V hlavě zní cemballo

jako kladivo pobízející

ke znásilnění.

Bývám pak zmatený

a lovím kousky tvých rtů,

zažloutlé zuby

mívají vyděšený lesk.

Nebojíš se toho opasku

tolik jako já,

protož nevíš

jakou mi dáváš moc.

Přezka se zablýská

a ty ztrácíš oči,

zaryju se do tebe hloub,

snažím se v tobě umlátit svůj zmatek.

Říkáš, že to bolelo

a směješ se jako ona.

Pouštíme si Tori Amos,

na dětském oleji

večer smaží naše

nedonošené dítě.

Jezdíš mi rukou po zádech

a z nočního taxíku

se vyklání šílenství.