Pozdě...

Poslední cigáro z krabičky vytáhne

a prázdnou krabičku před sebe zahodí,

škrkne sirkou a jemně si potáhne,

poslední startka mu jistě lahodí.

Co je to za život,proč vůbec žiju?

Proč v téhle díře ještě dál hniju?

Proč jsem vždy věřil že se vše změní?

Ani ta naděje ve mně již není.

Má krásnou vilu,v ní dvě garáže,

myslíš že lásku ti šperkami dokáže?

Myslíš že lásku si někde předplatíš?

Dělej mu kurvičku, než na to doplatíš.

Tuzemským rumem hrst tablet zapíjel .

Proč mu jen utekla s takovým debilem?

Přestal už věřit,že by se vrátila,

jiskřičku naděje dočista zhasila.

Ostrou žiletku, pohladí v koupelně,

hlasitě polkne, přes žíly přejede,

pak proudem krve život mu utíká,

a jeho srdíčko v zápětí utichá.

Mlácení na dveře ten hoch už neslyší,

holčičko pozdě,nikdo ho nevzkřísí.

Že ho chce zpátky,že prý ho miluje,

holčičko pozdě vše je již od krve.

 Nad jeho tělem jen chvíli brečela,

v kaluži krve žiletku sevřela,

krvavým ostřím žíly si přetnula

a v jeho obětí v koupelně usnula.

Jen slyšte zvonění kostelních zvonů,

konečně budete na věky spolu.

Stálo to zato?Vše bylo před vámi,

teď ve vás pod hlínou červi se prohání.