Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Čekárna

23. 05. 2003

678

Autor

Artemix

Sedíc, čekajíc na vlak...

Mezi prázdnými zdmi pár lavic a lidí.

Před zimou ukryti, někdo se směje, jiný se stydí

a do ticha zní monotóní hlas: „Vážení cestující…“

Kolik lidských osudů už poznal tenhle svět,

Štěstí, lásky, smutku, lží a prázdných vět?

Tolik, že už sis zvykl slyšet všechno potisící…

Venku je tma, jen zářivka vydává trochu světla.

Možná chceš utýct, pryč z tohohle světa.

Kam však chceš jít? Jsi sám…

PS

24. 05. 2003

Dát tip

Mno, když takováto témata zpívá Mňága, tak k tomu má aspoň veselou hudbu... :o) (monotóNNí !)

Mám být upřímný ? Tak jo. A ať je alespoň veselo, sestavím kritiku ze slov jednoho z řádků básně: Máš "štěstí", lásko, nelžu: Je mi smutno z tolika prázdných vět. (za tu lásku se omlouvám, ale koneckonců napsalas ji tam ty..:)