Zmiz, potvoro! (Modrá hora IV.)

Zmiz, potvoro, zmiz

Ty hodná vláčná

S pivem a LMkama

Ve tvém dechu

Kamarádko všech

Co žes to říkala?

Že nesnášíš, když se dva o tebe perou?

Tam u modřanskýho kostelíka

Na jehličí v létě v noci

Kilometr od tvé sídlištní garsonky

Kde tě čekal manžel

Tams mi to říkala

A co bys chtěla, huso?

Máš krásný vlásky

Krásný tělo

Zahráváš si

Tváříš se svatě

Nebo provinile

Moc ti to nejde

Každému pomůžeš

Jen sobě ne

Zalez do těch kanálů

O kterých jsi mluvila

Že bys měla

A já ti to vymlouval

Zmiz z mé duše

I z mého prostoru

Zalez si někam k novému manžílkovi

A oblbuj další opilce

Ty pomahačko

Ty nešťastná

Co nemůžeš být sama sebou

To víš že nemůžeš

Když si na tom zakládáš

Toto není báseň

Ale modlitba prokletí

Abys už zmizela

Ale ne sebevraždou jako ten tvůj první

Kterýho jedinýho miluješ

Protože on se tvé lásce nemůže bránit

To není láska

To je nějaká soudružská pomoc

Kdo je nešťastnej toho oblízneš

A budeš se na něho koukat

Celou noc ožralá pod stolem

Svýma laníma očima

Prázdnýma, šedýma

A když on bude tak zvláštně naléhat

Tak se necháš i ošukat

Ale jinak to ani nemusíš...

Nojo, ztratil jsem s tebou

Hodně duše, hodně

A pomoct ti nemůžu

Ani s nadhledem

Jedině andělé

Ale ne ty pivní

Ti mohou říkat:

Zmiz, potvoro, zmiz

Ty ušlápnutá

Ty pokorná

Ale ty je neslyšíš

Zase někomu pomáháš...