Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Second Thoughest In The Infants

27. 05. 2003
1
0
922
Autor
Artista

Toto je druhá z cyklu recenzí Underworld, kde chci zmapovat celou jejich tvorbu... Pokud by si někdo radši nejdříve přečetl stručnou biografii, najde ji jako součást mého reportu z jejich koncertu na Creamfields...

Second Thoughest In The Infants

V roce 1996 vydalo britské trio své druhé “elektronické” album, jehož název by se dal doslovně přeložit jako “Druhé myšlenky v dětech”. Název, jehož význam nejlépe poodkryje právě jen prezentovaná hudba.

Po přelomovém Dubnobasswithmyheadman se od Underworld očekávalo, zda potvrdí skvělou pověst, kterou si mezitím stačili vydobýt také jedinečnou koncepcí svých živých vystoupení. Myslím, že se jim to bezezbytku podařilo a definitivně se tak stali jedněmi z lídrů taneční progrese (jejich popularitu ale asi nejvíce podpořila Born Slippy, doslova hymna acid generace, původně nenápadný singl, který byl ale použit v závěrečné scéně legendárního filmu Trainspotting)…

V hudbě nechybí typické prvky Underworld- sférické hloubky,výrazná gradace, hustorytmy a harmonické mozaiky, ale i nezaměnitelný způsob skládání elementů. Od fůze prvního alba se ale zvuk posunul více k čisté elektronice. Skladby už prakticky postrádají písňové kontury, více se pracuje se zvukem jako takovým. A ve všem je slyšet obrovský perfekcionismus. Hned úvodní epická šestnáctiminutovka Juanita/Kiteless/To Dream Of Love se dá bez váhání zařadit mezi to nejlepší co kdy Underworld vyprodukovali. Hyde opět vše obohacuje svými texty, které citlivě zasazuje do hudebního podkladu. Ani zbytek alba nezůstává pozadu:Banstyle/Sappys Curry s tajemně provokativním textem, Confusion The Waitress zahalená do minimalisticky bublající éteru, energická Rowla postavená na postupném vrstvení syntezátorových smyček; Pearls Girl, podle mě možná vůbec nejlepší skladba Underworld; plná prapodivných zvuků a mystických rytmů podpořených tepající basovou linkou v sobě spojuje neuvěřitelnou energii a zároveň jakousi ambientní imaginativnost (to co je typické pro celou tvorbu Underworld). Klidně plynoucí Air Towel, Blueski s kytarovou linkou převalující se v prostoru a závěrečná Stagger, nádherná náladovka plná surrealistických obrazů, ozvěn a dozvuků…to vše tvoří album, na kterém se Underworld asi nejvíce přiblížili svému ideálnímu výrazu. Přiblížili nám podsvětí. Otevřeli bránu kamsi do nitra, pod slupku našich psýché, tam, kde se ukrývá ono dítě v nás…


Naprosto si vystihl jejich styl. Myslim, že v Trainspottingu Born Slippy opravdu vynikla - nejen ve filmu, stejně tak i na soundtracku.*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru