Klíčovou dírkou. Část první.

Klíčovou dírkou

Část první.

Lampa volá chci již spát, oči mé chmouří se mezi řádky v knize plné krásných ostrovních světů. Unavená mysl a těžké nohy podléhají mazlení postele, a tak netrvá dlouho a ocitám se v hloubi noci, kde za zavřenými víčky opouštím svůj den. Tma a nicota pozvali mne do jejich domů, ticho hraje na klavír a mezery mezi tóny koření onu ponurou hudbu. Díky Bohu, že spavá noc je v poměru ke dni slabou hodinkou, to mi vyhovuje, ale…..

              Tělesná schránka odpočívá a duše když někdy nemá dost, vydá se na milost mocnému pánu snu. Neposedně a jakoby naplněna chtíčem si odpírá zasloužený odpočinek, chytne se lemu šatů nechávajíc se unášet a vynášet do výšek. Začínám cítit sametový tlak od mávání jeho křídel, které hladí vůni vzduchu a jako vějíře mi servírují vábný klíč k jeho dveřím.

                Avšak než-li vložím kus kovu do klíčové dírky a dovolím zaskřípat  ve všech výškách pantům, vrátím se o dva dny nazpět. Bylo slunečné májové ráno a já chytal odlesk probouzejícího se slunce u stříbřité řeky, běží pomalu a poklidně, nezná spěchu a když přidá do kroku musí nebe vydatně plakat. Jmenuje se Labe a rovina mu dělá společnost. Sedím a krájím zbývající minuty k nástupu do obživné roboty, opodál na lavičku usedá dívčí ženské stvoření, patrně chce chytit hřejivé slunce do tváře a možná i někam hlouběji. Na této zmiňované situaci není jistě nic napínavého a zvláštního, až na jediný detail, který se množí jako mračna po parném dni. Krása jí přetéká z očí, zavřená ústa mluví a vyprávějí o ovoci, které se chystá každou chvilkou uzrát k nekonečné lákající svůdnosti. Jak sníst a přesto zachovat? Letí mi hlavou jako nekonečný film. Její záře soupeřila s tou sluneční a já již viděl vítěze, ale smír a společný následný útok na mé pošilhávající smysly byl smrtící. Čas v ten čas stal se mým úhlavním nepřítelem, marně jsem se snažil jej porazit, zvedám se z nenadálé a lahodné náhody a na rozloučenou dostávám táhlé, ale při tom krátké pomazlení po očních zorničkách. Zbytek dne byl nabit kladnou energií a silou. Opět se setkávám s panem časem, tentokráte má v dlani gumu a pomalu, ale jistě maže onen drahokam z mé mysli. A jak si tak utíká, ocitám se o dva dny vpřed ve vysněném snu a železný klíč, jenž pevně svírám v pěsti toužím vsunout do zámku, ale ne, ještě ne, přeci neodemknu, před tím abych vyhověl zvědavosti! Tiše padnu na kolena a své oko přiložím k větrné klíčové dírce…