Černé kolo

 

Petr Fryzelka

 

 

Na kole černém po městě někdo cizí jede,

nikdo nezná jej, nikdo neohlédne se,

kolem všech se prohání,

nikdo vítr za ním necítí,

jen několik lidí, u nich se zastaví,

povídá si,

ti když odjíždí chlad cítí,

domů nedojdou, nákup už nedonesou!

 

Černé kolo se městem prohání,

nikomu hrůzu nenahání,

nikdo si nevšímá kdo na sedle sedí,

kdo s řidítky otáčí,

nikdo, než se u něj zastaví,

dlouhou otázku spolu prohodí,

domů už ale …,

jeho žena čeká marně,

dětí na lunapark marně se těší.

 

Kolem kolika lidí dnes kolo černé projelo a kolikrát,

nikdo si nevšiml, nikomu nevadí,

dokud se nezastaví, chlad na něj padne,

prosí, už ale nezbaví se jej, když u něj se zastaví,

prosit může jak chce je neoblomný, ten kdo černé kolo řídí,

 

Dětí doma nemocné, žena nemocná jej nerozpláče,

i u ní se jednou kolo černé zastaví,

dnes ale jen tvá cesta je poslední,

když na štangli kola černého sedáš si,

naposled se rozhlédnout šanci nemáš,

rozloučit se ti dopřáno není,

nikdo nikoho, nikdo nikomu už nic nepoví.

---