Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sena vsi
04. 06. 2003
4
0
1160
Autor
DV_SWAN
kostelní zvonicí tepaný rým
tlukotem kompozitních srdcí
nad rudnoucím hřebínků střech
němým komínům vystoupal dým
kohoutek tiše klečí nový den
lasice upíjí kuřátka skořepin
kočka z prachu kolny fouskatá
v podvečer namáčí opatrný čeň
po břehu říční kormorán
blátem buje pařát do sandál
slámkou zobanu šnorchluje
rybám němotu zbránit ztečí
za hřbitovní zdi v zářezu kříže
skelety bezhmotně složené tíže
zmlčelá zuřivost průrvy slov
nad rudnoucím hřebínků střech? fakt si zatím stojíš? tak rozepisovat tej věty větnej vzorec, to bych teda nechtěl :-))
teda taky nevim, co je čeň, ale to jsem asi jenom magor, neznepokojuje mě to. ale toto...
lépe: kdo/co je ten/to "rudnoucí"?
jedině že by to bylo jedno z těch "kompozitních srdcí"
ale máš tam hodně pěkný hračky zas... zmlčelou zuřivost třeba průrvy slov
a vůbec, je pozdě jdu spat.
No jo ...
zkus si ale podle klasické větné stavby
"nad rudnoucími hřebínky střech" a vyleze jen banalita, která tě nasměruje na prvoplánový obraz z reklamy pro Bramac
"rudnoucím" v tomto případě nedetrminuje jednoznačně a není určeno ani pro střechy ani srdcím, ale stojí si samostatně.
Ne všechny sovy jsou tím, čím se zdají být :-)
"čeň" = "čenich" to je jeden z těch pseudoarchaismů.
Díky za Tvoje poznámky, alespoň vím, že Ti to stálo za přemýšlení.
jasně, může to bejt rudnoucí ("cosi") hřebínků... když budem přehánět, může to být i někdo :)
ale je už to těžký, protože to okolí – aspoň mne – strhává k tomu najít tomu slovu nějakýho ředitele, jsou tam věci, které bývají červené a které můžou být ještě červenější... a tak si každej řekne, že jsou to vykloubený vazby... tož, hodně zdaru. a popřemýšlej, jestli budeš přemýšlet o čtenářích...
protože máš pravdu, ale málokdo ji bez vysvětlování bude ochoten chápat...:))
g
Row: Máš pravdu trošku jsem si začal hrát s lámáním běžných výrazů do archaizující podoby nabo tam postavit nějakou bariéru na rozbití toku textu (třeba šnorchlování) a uvědomuji si, že se mi nepodaří vždycky přesvědčit o důvěryhodnosti záměru, což je vposledku totéž jako by to byla jen bezděčná nešikovnost. Ale třeba "Nad rudnoucím hřebínků střech" za tím si stojím - je to průnik červených střech, podvečerní oblohy, kohoutích hřebínků jako symbolika ohně (požární zvony, němé komíny, dým).
Moc děkuju všem za sdělení pocitů z básně, zpětných vazeb je mi třeba.
pěěěkná!
lasice upíjí kuřátka skořepin
kormorán blátem buje pařát do sandál
skelety bezhmotně složené tíže
stipem :-)))
Velice zajímavé a pěkné obrazy, ale mi trochu vadí takový slovosled jako: nad rudnoucím hřebínků střech, kočka z prachu kolny fouskatá apod. Přijde mi to trochu křečovité. Možná to je záměr, ale na mě to působí tak, že se ta slova za každou cenu snažíš napasovat do nějaké formy, a tak je ohýbáš a znásilňuješ. Jinak *** tip