Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAdam??
Autor
Map
Látka, která se volně spouštěla podél oken ho tak zaujala, že zapomněl na téma rozhovoru a soustředil se jen na barvy vpíjející se do sebe. Nebilo ani divu jeho společník nepatřil mezi moc zábavné, tak se po chvíli zvedl a odešel zpět do svého malého pokoje ukrytého vysoko na půdě.
Nechal se pohltit barvami a velkým plátnem, začal kreslit. Jeho ruka se lehce pohybovala na plátně. Štětec barvil červeně, zeleně hned zase černě. ,,Adame jídlo!“ Štětec s tichým zvukem dopadl na zem. Mladík ho neslyšně zvedl, ukryl plátno za obrovskou skříň,seběhl schody,rozrazil dveře. ,,Zase utekl od psychiatra.Už si s tím chlapcem nevím rady, pořád jen kreslí tu nehodu.“
Doběhl na skálu posadil se na své místo, které bylo nejvýš posazené s celé skaly. Usedl a rozhlížel se do krajiny,přemýšlel nad událostmi, které se v blízké době stalí.Mezi nimi i ztráta nejlepšího kamaráda.
Vrátil se domu v prostorné kuchyni si vzal ze stolu jen jablko a chystal se odejít, když tu zaslechl hlas z rohu místnosti.,,Nechceš ještě něco?“ byla to jeho starostlivá matka. On však jen bez zájmu zavrtěl hlavou. ,,Adame prosím tě mluv se mnou.“ Chlapec udělal krok ke schodišti, vedoucímu do jeho pokoje. ,, My s tatínkem jsme se rozhodli, že bude lepší, když budeš mít stálý dohled. V sanatoriu sv. Jiří se o tebe dokážou postarat a třeba i začneš mluvit.“ S předstíraným nezájmem se otočil a šel spát.
Za dva dny však už měl sbalené všechny kufry. Bez barev a pláten nejedu, napsal na malý papírek, který podstrčil otci nesoucímu kufry k autu. ,,Řekni co chceš??“ Chlapec ještě výš natáhl ruku , drknul s ní otce do paže, aby si lísteček vzal.Otec se napřáhl ne však pro lísteček a velkou silou udeřil syna do tváře.,,Jen počkej tam tě naučí mluvit.“ Matka postávaje v zadu ani nevzdechla.
Adam se rozběhl na útes.Chtěl se zastavit , přes slzy však nic neviděl. Jeho prošoupané tenisky a unavené tělo nestačili včas zastavit.
Nebyl slyšet ani výkřik. Lehké vyzáblé tělo zvolna padalo do propasti.Když se zastavilo o velké ostré skalisko, bylo slyšet jen vydechnutí.